Zpěv

Chvíli na ni zaraženě kouká, ale pak se rozesměje. Vytáhne nůž a zašermuje jí s ním před očima.
"Tak kurva zazpívej!"
Veronika není žádná siréna, ale její živel je vzduch. Nikdy to nezkoušela, ale mohla by svým hlasem, pokud správně přesměruje magii, rozpoutat peklo na zemi. Nadechne se.
"Když jsem byl maličký pacholíček, šlápl mi koníček na malíček..." Zvedne se vítr. Kapky vody se z trávy zvedají zpátky do vzduchu a začínají je bičovat. Veronika zpívá z plných plic, až se okolní břízy ohýbají. S každým dalším slovem písně je její hlas silnější a ona jistější. Nůž odletí do trávy.