Org.: Zdržte se prosím jakýchkoliv orgovských komentářů.
Není to vlastně skoro ani slyšet.
Tichoučké, hluboké dunění. Rozechvívá špičky uší, trne v zubech, brní v útrobách. Do polámaných těl zatíná tisíce dotěrných drápků.
Není to vůbec slyšet. Ne přes naše pokňourávání, steny a kletby.
Není to slyšet, ale všichni to cítíme.
Pak se na nás zřítí střecha.
Gûllové snášejí tyče na hromadu a skládají plachty. Než se země uklidní, zůstaneme pod širým nebem. Temným a rudým.
„Co to vůbec je?" ptám se. „Některá sopka?"
„Ne některá," vrčí Grištar. „Přímo samotná Urdamara. Z východního svahu je moc zajímavý pohled."
Na nás spadl jen stan.
Obyvatelé Lugbúrzu tolik štěstí neměli.
No nevím nevím...
(Jo, ten název má být v mordorštině. Tolkien tuhle jeho verzi pokud vím nevytvořil... jenom elfskou a anglickou. To abych náhodou nebyla moc srozumitelná.)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Když se klepe země, je stan
Killman
Když se klepe země, je stan lepší.