Neztrácej naději, dokud neoslovíš každého!

Tatínek říká dcerce moudré věci! (jenom teda jak má pak člověk ke stáru v hlavě tu hromadu dvířek, je z toho děsnej průvan... ;)). Kouzelné drabble, už se těším na další :-).

Ajaj! Tak Pýthia to vidí dost bledě. Ale to myslím Viktorku zatím nezajímá.
Opět velmi milé drabble.

Tohle teda lozhodně belu! :D

To je krásné, s těma dvířkama. Ale taky už mám někdy pocit, že mám v hlavě průvan! Zvlášť, když si mám na něco konkrétního vzpomenout.

"Táta žíká, že s každým se mi otevžou v hlavě dvížka!"
to je krásné

Je moc dobré mít takové kamarádky. Jsou moudré a navíc je s nimi zábava.

Tady se to vystříbřuje, od podivně abstraktních neuchopitelných existencím (je ta Viktorka odvážná, když se nebojí toho, všeho, co jí leze do pokoje) k stále jasnějším a výmluvnějším postavám.

Děkuji za milé a povzbudivé komentáře! K těm dvířkům: kdysi jsem slyšel nějakou teorii, že možnosti (asi jako bity v IT) slovní zásoby, toho, co člověk pojme, se nám otevírají do tří let věku, tj. že je absolutním nesmyslem na děti žvatlat nebo na ně mluvit primitivštinou... Proto v zásadě odmalička čtu a nechávám děti poslouchat mluvené slovo, aby se jim "otvírala dvířka" v hlavě... Viktorka už je za zenitem (těch tří let), ale abych ji povzbudil k učení se nových slov, pravidelně ji obdivně uchem kontroluji, zda se jí v hlavě otevřela další dvířka! Je to samozřejmě opice mazaná, tak když si čteme až k ochraptění, a já prosím, zda už to nestačí, vykulí oči: "Ale aby se mi otevílala ta dvížka, tatínku!"