Zachovat si tvář
Wei Wuxian s úsměvem vtrhl do domku svého adoptivního syna.
Následovalo vylekané vyjeknutí dvou chlapců a šustění papírů spěšně schovávaných za zády.
Wuxian povytáhl obočí. „Copak to tam máte?“
Sizhui i Jingyi zrudli.
„Prodávají to na trhu,“ špitl Jingyi provinile.
Wuxian si pamatoval, jakou… literaturu schovával v jejich věku.
Zasmál se. Nejspíš měl předstírat, že nic neviděl, velkoryse zapomenout, odejít a nechat chlapce zachovat si tvář. Nakonec, byli to teenageři, měli na zvědavost právo.
Jenže to nebyla zábava.
Vteřinka mrštnosti a měl papíry v ruce. Úsměv mu zmizel, protože místo očekávaného milostného textu na něj hleděla ohyzdná karikatura jeho tváře.
Přestože byl Wei Wuxian ve skutečnosti velmi pohledný mladý muž, tak se po jeho smrti šířily světem portréty zobrazující jej jako ohavného démona (pravděpodobně za to mohly některé jeho záliby jako nekromancie a hromadné vraždění). Jeho pýcha tím po jeho zmrtvýchvstání velmi utrpěla. :D
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To bolí! :D
To bolí! :D
Ale vyprskla jsem smíchy, je to dobré :D
Děkuji. :D
Děkuji. :D
:D Ha tak to nečekal! :D
:D Ha tak to nečekal! :D
Kluci to chtěli rituálně spálit to protect his feelings i bet. :D
Ano, to byl nepochybně jejich
Ano, to byl nepochybně jejich plán. :D
Výborně popsaná momentka,
Výborně popsaná momentka, ztuhnutí tváře docela rozumím...!