Démon alkohol

„Vystošestkoval jsem ti to,“ praví Vratislav Novák-Starý, „a všechno sedí, Tomáši!“
„Jmenuji se Vilém,“ stojí si na vedení pochybovač.
„Jasně, kámo,“ mávne rukou Vráťa, „předně David ten večer přebral.“
„Zásilku?“
„Popil.“
„Alkoholu se jaktěživo vyhýbal!“
„Tím spíš. První okolnost. Druhá: choť nebyla doma. Po celý inkriminovaný čas balila léky pro africké souchotináře. Charita, rozumíš, body plus.“
„Vzorná dáma.“
„Za třetí: pouštěl si zakázanou hudbu, temnou, negativní.“
„Asi žalmy. Fakt věřil, věděls to?“
„Žádné náboženství neochrání před depresemi… Čtvrtá sloka exit skoku. Trpěl jimi v poslední době stále častěji.“
„Tvrdí madam Šťastná. Alibi jak beton. Chlast a úpadková kultura. Příliš vyfutrované.“