Velikonoční, no. Inspirováno Janem a dnešním kázáním našeho faráře.
Jde, celá ubrečená, ani na cestu málem nevidí.
Vsadila všechno na jednoho člověka a zjevně prohrála.
Mohla si nechat zadní vrátka a neudělala to. Jediné, co jí zbývá, je se ve svém zármutku zastavit u místa jeho posledního odpočinutí.
Záblesk naděje vidí ještě přes závoj slz. Kámen je odvalen. Dva andělé v bílém rouchu.
Prázdný hrob.
Tak se to přece stalo. Ukradli ho.
Odvrací pohled do zahrady. Třeba to pak nebude tolik bolet.
„Marie!”
„Mistře,” vydechne žena. Teprve teď ho poznala. A pochopila. Už nepláče.
Ten, který setře každou slzu z tváře a každého z nás zná jménem, opět žije.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
líbí se mi, jak současně je
Aries
líbí se mi, jak současně je to napsané. Vlastně mi to došlo až u těch andělů
Krásně, jemně, uvěřitelně
Faob
Krásně, jemně, uvěřitelně podáno, dobře Ty!
Moc děkuju :) Zvláště od tebe
Evangelista biolog
Moc děkuju :) Zvláště od tebe si toho velmi cením :)
To je takové krásně milé,
Esti Vera
To je takové krásně milé, lidské, nevnucující :)
Hrozně pěkné a strašně se mi
Kumiko
Hrozně pěkné a strašně se mi líbí to napojení na Zjevení, které mě ve spojitosti s touto epizodou nenapadlo, ale moc tam sedí!
Děkuji moc :) Zrovna tohle
Evangelista biolog
Děkuji moc :) Zrovna tohle napojení jsem tak trochu převzala právě z toho kázání, není to z mé hlavy. Ale právě se mi to moc líbilo, proto jsem to použila ;)
:-)
Profesor
Nádhera.