Kdyby lednice v 221B uměla mluvit, nejspíš by si stěžovala na lidské oči schované na horní poličce (schované před Rosie - John o nich, ke své vlastní smůle, moc dobře ví). Plíseň krčící se na dně skříně by jistě debatovala o plánované expanzi z pomerančů na mandarinky a kulky ve zdi by se předháněly, jak hluboko se jim podařilo zavrtat. Ale všichni naštěstí mlčí a John si konečně, konečně může dopřát chvíli ticha. Rosie spí, Londýn je tichý a Sherlock…
„Pojď spát, Johne,“ ozve se za ním, dvě dlouhé ruce ho obmotají, přivinou blíž.
Sherlock je tady, naživu, s nimi. Doma.
Hlasy z hlubin se skrývají v plísni a kulkách, snad je jedno z toho dostatečně hluboko (na dně či ve zdi).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je tak sladký a
Owes
To je tak sladký a uklidňující. <3 Díky za tenhle vhled do jejich domácí pohody.
Díky, já poslední dobou skoro
Esti Vera
Díky, já poslední dobou skoro pořád čtu nějaký (lehce přeslazený) johnlock, tak mě to trochu inspirovalo :)
Tady má být víc komentářů, to
Peggy Tail
Tady má být víc komentářů, to je jak živé, hlavně ta plíseň :D
Díky :D
Esti Vera
Díky :D