Myslím si zvíře...

Pozoruji své okolí, kde by se dalo sehnat nějaké jídlo. Párkrát máchnu křídly, až z nich vypadnou černá pera. A ačkoli jsem sem původně přiletěla pro něco jiného, moji pozornost upoutá mnohem lákavější věc. Leží jen tak pohozená v parku na lavičce.
Nechci létat tak blízko k lidem, ale chtíč je silnější než já.
Prý se mnou vymysleli pořekadlo. Ale i tak si mě klidně spletou s jiným černým opeřencem.
A přitom jsem to já, kdo má ze všech ptáků nejhezčí hnízdo. Všechno se v něm tak pěkně třpytí. Stejně jako ten náhrdelník v parku. Už si pro něj letím!