Byla jsem upozorněna, že toto drabble je takzvaně lore-heavy a vyžaduje mnohá vysvětlení. Najdete je v dolní poznámce, ale předem předestřu, že v drabble vystupuje Raddle a Minerva, někdy po tom, co Minerva někam zašantročila Skrka a při útěku z Bradavic s sebou vzala i Moodyho oko a půl nosu navrch. Raddleovy dialogy jsou v přímé řeči, Minerviny kurzívou.
Je úplně nepříčetný. Vtrhne jí do hlavy, cestu si proráží hrubou silou. Bolí to. Už z ní dávno dostal, kam ukryla Skrka, ale není to dost. Nikdy nepřišel na to, jak tehdy utekla. Teď cítí, že ho to sžíralo celé roky.
Nemá kontrolu. Už dávno ne. Nemotorně bloudí okamžiky v její paměti. Ocitne se jinde, než zamýšlel. A přece tak blízko. Ne! Nedokáže ho zastavit.
„Tys zabila mého syna!“
Je to skoro čtyřicet let, co na tom záleží?
„Kdybych to věděl, odtáhl bych tě zpátky za vlasy!“
Najednou má mysl zase jen sama pro sebe. Otevře oči. Čeká na smrt.
Raddle a Minerva bývali dávno tomu manželé, Minerva od něj doslova utekla a usídlila se v Africe, kde začala svou hvězdnou akademickou dráhu v oblasti zvěromágství. To všechno víme. Nový kousíček mozaiky („zlato“ nalezené v Minerviných vzpomínkách) je, že při tom útěku s Raddlem čekala druhé dítě, syna, ale šla na potrat.
A pro kontrolora (pro jistotu): zlato je ta vzpomínka a kočka je Minerva.
Au. Kromě citoslovcí mě
Apatyka
Au. Kromě citoslovcí mě napadají jen vulgarismy, takže radši nic. Jen jsem tentokrát vážně ráda, že to píšete jako mozaiku a nikoli lineárně. A my víme i věci z budoucnosti. I když absolutně nechápu JAK. Tak.
Apatyko, já tak miluju tvoje
Voldemort
Apatyko, já tak miluju tvoje komentáře! ♥