Hlas severu

Stály na lávce nad kolejemi, opíraly se o zábradlí a jedna o druhou. Chladný letní vzduch jim ovíval tváře, občas projel vlak, pak Eri přednášela – co je zač, kdy byl vyrobený a kam jede – v mezičase koukaly na hvězdy a řada byla na Auroře. Bylo to, jako kdyby se místo deseti let neviděly sotva týden.
„Podívej! Jednadevadesátka, Hlas severu!“ zvolala Eri a spustila výklad.
Aurora se místo na lokomotivu zasněně dívala na Eridani.
„Škoda, je to můj poslední vlak domů,“ řekla pak významně.
Eri se zamračila. „Vždyť… Aha.“ Usmála se. „To asi budeš muset přespat.“
Dvě znovunalezené duše se políbily.