Počátek podivného přátelství

Temná postava vystupovala proti zářivému slunci.
„Je tady někdo?“
„Jen já. Ale nebudu tě zajímat,“ ozvalo se poněkud zkroušeně z jeskyně.
„Proč ne?“ vyzvídala.
„Mám jen jednu hlavu, tak proto. Ani sem nechoď, za moje zabití bys moc slávy nezískal.“
„Já jsem holka.“ Přimhouřila oči a vstoupila. „Jmenuju se Kristýna a neměl bys mě žrát.“
„Proč?“ zahuhlal po chvíli drak.
„Protože by to taky nikoho nezajímalo.“ Posadila se na balvan.
„Jsi princezna?“
„Jo, na útěku. Máma chtěla otrávit nevlastní ségru. Jabkem. Nakonec moji mámu zabili.“ Odmlčela se.
Ticho. Kapání ledové vody do podzemního jezírka.
„Kristýno?“
„Hm?“
„Nechtěla bys tu zůstat?“