Vyslovit nevyslovitelné

Dva páni, Fehér a Volkonskij, stáli na nábřeží a krmili labutě.
„Chce, abych odjel, jinak prozradí... to, co o mně ví,“ vyhnul se nevyslovitelnému.
„Hm,“ zabručel Fehér a hodil do vody další hrst. „Chcete utíkat? Nebo věříte, že se za vás přátelé postaví?“
Konstantin se odmlčel.
„Proč mi pomáháte? Nemám vám ani jak zaplatit.“
Detektiv místo odpovědi z vnitřní kapsy saka vyndal fotografii a podal ji Konstantinovi. „Moje nebožka žena.“
Měla husté tmavé vlasy, široký úsměv a ostré, aristokratické rysy.
„Víte, jak jí říkali, když byla ve vašem věku?“ Významně se na něj podíval, než doplnil odpověď. „Monsieur le lieutenant.“