Děti jsou všude na světě nejroztomilejší a milují steré mýty svých mam.
Předchozí: Mezi svými
Prastarý bůh Svarožič ve skalních chlívcích chová čtyři živly.
Země je poslušná, kam ji položí, tam zůstane. Nezkrotný oheň nevypouští nikdy. Nejraději má Větroplacha. Nechává mu volnost, ať střapatí skály. Pouze vodní chlév je nestabilní. Někdy se voda prostě vypaří, jindy se ledově válí, ale nejčastěji uteče nejmenší škvírkou.
Než Malý Maťko poznal písmenka, nejvíce miloval stavět hráze. Pod zvoničkou v potoce nashromáždil kamení, drny trávy a čekal, že vodu spoutá. Vždy utekla.
Jednou, když máma upekla buchty, zapomněl přehradu zbořit. Soused se přišel stěžovat.
Otec se ho s hlasitým smíchem zastal: „Buďte rád! Mohol vám tú vytopenú stodolu zapáliť!“
Následující: Genetický výběr
Medvíďata
medvedpolarni
to žijí. Místo buchet maliny. Svět v pořádku. Brum.
Tady se asi úplně nechytám v
Nathanel
Tady se asi úplně nechytám v kulturním kontextu, ale drabble pěkné.
Takhle bych do čítanky klidně
Aries
Takhle bych do čítanky klidně dala
Hezké.
Aplír
Hezké.
Bez temných částí a jak pěkně
Banepa
Bez temných částí a jak pěkně to funguje. Hezké.
Hezký. Ale ono by ta vytopená
Aveva
:)
mathej
Kdyby se nehral Maťko s vodou, hral by se se sirkami.
pak by stodola mokrá nebyla.
To je takové... jako ze
neviathiel
To je takové... jako ze záživnější čítanky :)
Snažil jsem se
mathej
Jaké zadání, takové drabble. :D
jaký autor, takoví čtenáři. :)
Nestraš
medvedpolarni
medvědy. Brum.
:o
mathej
Ja se omlouvám, velká medvedice. Ale už asi nemám čím vystrašit.
Taky ráda vzpomínám, jak jsme
Saphira
Taky ráda vzpomínám, jak jsme jako děti stavěli hráze v potoce, a babička mě pak hubovala, že se nastydnu :)