Pomalým krokem se vydal na okraj vyhlídky, která se tyčila vysoko nad údolím kmene Nora. Rost při pohledu na nemluvně zadržoval slzy. Stále nevěřil, že jim matka Teersa požehnala, ale modrá vodorovná čára na čele nemluvněte ho přesvědčovala o opaku.
Zastavil se na samotném okraji. Pevná zem okolo zmizela a jeho srdce se naplnilo pýchou. Tak tohle zažívaly matky, které stály před Matkou Všemohoucí na vrcholu hory.
Rost zvedl nemluvně vysoko před sebe. Zpoza hor se dralo slunce a on nahlas vyslovil její jméno, které se zřetelně rozléhalo údolím: "Aloy!"
Paprsky vycházejícího slunce políbily Aloy na tvář. Děvčátko se usmálo.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit