Cesty
Seděla jsem a pohledem sledovala letadlo pohybující se po obloze. V ten moment jsem byla blízko tomu odjet na letiště a odletět. Na místo, kterému se eufemisticky přezdívá konec světa (což může být kdekoli).
Pak se ovšem ozval zdravý rozum a vyjmenoval mi faktory ovlivňující možné rozhodnutí. Stav konta, znalost cizích jazyků, neznalost poměrů na konci světa, případná bezpečnostní rizika…
Jednalo se o střet dvou hlasů. Nevím, který z nich jsem byla já. Každopádně jsem zůstala. Dál se věnuji svým případům. Potápím se do cizích příběhů, což – podle jednoho z mých hlasů – chce víc odvahy, než vydat se na cestu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Kdo ví...
Kdo ví...
Jo, prvním dvěma odstavcům
Jo, prvním dvěma odstavcům tolik rozumím (jaktože mě to přešlo?).
Ale ten třetí... Ty mě děsíš:-)
Jo, putování příběhy je taky
Jo, putování příběhy je taky hodně dobrodružné. A těch nebezpečí tam...
To teda rozhodně. Souhlasím.
To teda rozhodně. Souhlasím.
Putování příběhy vskutku není
Putování příběhy vskutku není bezpečné...
Moc hezké.