Dlouhý den

Sedím u silnice, tupě sleduju mizející bourák. Po pěti hodinách nemám energii ani na rozčilování, proč nás nevzal.
Polední slunce praží, pot s prachem vytváří na těle nevábný nános. Pila bych, ale nechci hrát místním divadlo při odbíhání do křoví.
Mám chuť nadávat. Když se ale podívám na svého parťáka, rychle se uklidním. Já jsem přece tuhle akci vymyslela. Že prý jet klimatizovaným turistickým busem je nuda…
Až v podvečer zastavil náklaďák s cihlami. Celý den jsme strávili na výpadovce z Baracoy. Když jsme ale stáli na korbě a vítr nám cuchal vlasy, věděla jsem, že to nebyl ztracený den.