Tohle mi dalo zatím nejvíc zabrat, nechápu proč.
Skromně zařízený, ale útulný salon zvučel tlumenou konverzací, dámy posedávaly na pohovkách a židličkách se šálky čaje a jablečným koláčem.
"Nemohla jsem to tak nechat, Serafíno, taková neúcta, trapné výmluvy... protože nemají dost zlatých talířů, považ! Jako by nebylo jedno, na co nám ten dort položí! Prostě jsem jim nepřipadala dost dobrá."
"Ale jistě, Rosalíno, to naprosto chápu. A stejně všechno nakonec dobře dopadne, však toho prince, co si ji má vzít, jsi zařídila už dávno. Ale jedno mi nedá, proč ty růže, když se píchla o vřetánko a ne o trn?"
"Přece proto, že ty moje jsou obzvlášť krásné..."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit