"Musíš se osprchovat, usušit a převléct," konstatoval Rafael a nasměroval Saskii do koupelny. Podal jí osušku a prostěradlo se slovy:
"Dámské odění se v mém mládeneckém bytě nenachází, takže aspoň něco na zahalení."
Po chvíli Saskie vylezla z koupelny, oděná do onoho vyfasovaného prostěradla. Požádala Rafaela o nějaké ramínko, na kterém by si mohla usušit šaty. Rafael se posléze též umyl a usušil, poté pravil:
"Takhle nyní určitě nemůžeš ven, vidím to tak, že si zde poprvé vyzkoušíš nocování."
Saskie neprotestovala, ostatně žádné jiné rozumné řešení se zde nenabízelo.
Rafael ji zavedl do ložnice.
"Takže tento pokojíček ti mám v úmyslu pronajmout," pravil a sundal z válendy svoji deku s polštářem a prostěradlem; toto vše si odnesl do obýváku. Pohledal čisté ložní propriety a pak oba společnými silami ustlali válendu v ložnici.
"Tak dobrou noc, a ať se ti něco hezkého zdá," řekl nakonec Rafael Saskii a odebral se do obýváku.
Bouřka během noci odezněla a ráno Rafaela již vzbudilo sluníčko. Po vylezení z postele šel opatrně zaťukat na dveře ložnice.
"Dále," ozvalo se jakoby z dálky.
Vstoupiv do ložnice, spatřil Rafael Saskii sedět na balkóně v křesle, které si tam vynesla. Zahalena stále jen v půjčeném prostěradle, chytala ranní sluneční paprsky.
"Dobré jitro, Saskie."
"Dobré jitro, Rafaeli."
"Jak jsi se vyspala?"
"Výborně! Myslím, že se mi tady bude líbit."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit