chleba

Ve snu létám. Vznáším se v šedivých oblacích a kolem mě prší. Nevím, odkud letím a kam. Vím jen, že moknu a vůbec mi to nevadí. Je teplo a oblaka jsou hebká na dotek. Nemůžu jimi proletět, jsou pevná a pružná, a já se od nich vždycky odrazím jako od obrovské trampolíny.
Vletím do hejna ptáků. Jsou černobílí a mají barevně proužkovaný zobák. Jsou docela roztomilí se svými vážně smutnými výrazy. Volají vysokými hlasy. Chvíli letí se mnou, potom prudce změní směr a zmizí.