Devatero pohádek (Karel Čapek)

Obrázek uživatele Erendis

Kam s nimi?

Drabble: 

Tři koťátka rostla jako z vody. Brzy jsme začali řešit nevyhnutelný problém. Mikeš sice své potomky hbitě cvičil, ale tak nějak bylo jasné, že trvale je kolem klubovny ochoten tolerovat jen Nevěstu.

Zrzavý kocourek jako jediný zdědil Mikešovu dlouhou srst. Po neznámém předku zdědil také křivé nohy a pomačkaný obličej. Odvezl si ho výstřední pán na koštěti. Bohužel brzy zemřel - ale než jsme se o všem dozvěděli a pro kocoura přijeli, adoptovala ho jakási školačka.

Černou zelenookou kočičku si vzala jedna stará paní ze země Taškářů.

A poslední, malého černého kocourka, dostala ševcova rodina z Hrusic. Pojmenovali ho po otci.

Závěrečná poznámka: 

Technicky vzato drabble protiřečí jednomu staršímu, ale... Vlastně vůbec. O časoprostorových paradoxech v okolí klubovny bylo již psáno, a navíc jsou všechny kočky Schrödingerovy. Viz kniha Nefalšovaná kočka.

Děkuji všem, kdo četli!

Pošťácká pohádka 2014

Úvodní poznámka: 

Téma patří do 16.4. - odesílala jsem 2 minuty před půlnocí a spadlo mi to, drabble jsem si samozřejmě neuložila, takže ho psala znuvu...klasika:-)

Drabble: 

Dneska už se nevyplatí zaměstnávat poštovní skřítky. Jen by se vyvalovali na úřadě a cpali by se fialkovými bonbony a pampeliškovým medem, darmo by se jim vyvalily břuchy a rozbolely zuby. Na tu trochu dopisů stačí stará Fořtová - nad rychlovarnou konvicí už je umí rozlepit a zase slepit tak, že si toho nikdo ani nevšimne. Pokud není šťouravej. Lidem se teď nechce číst ani psát. Ale máme tady na poště novinku, vymazlenej super model, povídal dopoledne prapravnuk pana Kolbaby. Nechcete psát pohlednici? Zkuste naši zpovědnici. Do přiloženého mikrofonu po stisknutí tlačítka namluvte vzkaz a odešlete. Jen bacha na záměnu adresáta.

Obrázek uživatele ioannina

Svoboda

Cizinec si koupil nový lístek do Starkoče a protože staré zvyky jsou do člověka zalezlé a zažrané jako železná košile, zastrčil si jej za pentli nového klobouku.
„Tebe už nechci, ty filuto,“ řekl starému, rozedranému toulavému klobouku. „Dobrodružného ducha máš, to ti nemohu upřít. Byla to zajímavá honička kolem světa a zpátky, moc pěkně se mi o ní bude vyprávět radu Vašátkovi odpoledne u kávy. Ale ty jsi, podívej, nadranc rozbitý. Takového trhana já na hlavě nosit nemohu.“
A pověsil klobouk na šlahoun šípkové růže.
Byl odtud výhled na šibenici.
Byla prázdná.
Jen vrány nad ní vyvolávaly: „Král! Krááál! Krááááál!“

Rok: 
2011
-A A +A