Pacific rim - útok na zemi

"... a sečteme-li tyto dva faktory, vezmeme-li v úvahu hmotnost jednotlivých tříd a propustnost Trhliny, dostáváme se k odhadu..." Hlavice hole cvakla o rám tabule a když Dr. Gottlieb zatáhl, odkryla se další plocha pokrytá písmem.
"Odhadu?" vyprskl Newt, posunul si střenkou nože své brýle a dál se vesele nimral v něčem šedozelenomodrém a zapáchajícím. O zem cosi plesklo.
"Newte, nerozumíš, tak se na to ani nedívej !" vybuchl Hermann. Pak dodal směrem k Maršálovi, "Jen moment prosím, pane."
Místností se rozlehlo několik prudkých kroků, začvachtání a zadunění.
"KOUKEJ SI SKLIDIT TY HNUSNÝ KLUZKÝ ZBYTKY Z MOJÍ POLOVINY!" ozvalo se od podlahy.

Bylo mu jedenáct, když jeho svět skončil. Paradoxně si skoro nic nepamatoval. Někdo, nejspíš táta, ho sebral ve škole a pak už jen utíkali.
Kde je máma? ptal se a táta mlčel. Strejda Scott vypadal, že by něco praštil. Vypadal tak často.
V uprchlickém táboře byla obří televize. Nešla vypnout. Viděl jak příšera pomalu směřuje k místu, kde bydleli. I přes její řev slyšel křik lidí, kteří neutekli.
Nedívej se! řekl někdo. Asi zase táta. Jeho velká ledová ruka mu zakryla oči.
Neviděl letadlo s jadernou náloží, ale občas když spal, tak viděl, jak máma hoří v troskách jejich domu.

Chuck byl vojenské dítě. I před příchodem Kaiju byl zvyklý pendlovat po Austrálii a pak po prvním útoku na Sydney projel s tátou, strýčkem Scottem a Lucky Seven prakticky celý svět. Později se k nim přidal i Max. Tatíkovi by to nepřiznal, ale i když svět trpěl útoky těch zelených hnusů, tak cestování miloval. Ve světě Kaiju nikdo necestoval. On viděl Vladivostok, Limu, Panamu, Los Angeles. Místa, kam se civilisti už nedostali. Viděl polární záři na Aljašce. Kam šla Lucky, tam šel on.
Ve třinácti viděl celý svět.
V patnácti se ho naučil milovat.
V sedmnácti za něj začal bojovat.