Hydrofobní Mejdlo

"Kámo, teď jsi mě vytočil," hovořil Brajgl k roztřepené díře v přední bláně kopáku. "Máš snad pelech vod babky. Poď ven, ať to můžu spravit."
Rozhlédl se po zkušebně. V záchvatu inspirace popadl cosi z krabice na basovém kombu.
"Poď,ňamka!"
Pepank vyjel z bubnu. Za chvíli s Brajglem svorně pomlaskávali.
"Tak," oklepal si bubeník z rukou drobky. "Du na to. Kobercovka spraví všechno, kámo!"
"Tohle nespraví!" zahřmělo zkušebnou. "Můj štrůdl vod bábiny, Brajgle, ty hazle!"
"Sorry," otočil se Brajgl zkroušeně na basáka, který právě dorazil. "Když on mě úplně volal, sněz mě..."
"Magore," odfrkl Mrmla. "Mám to u tebe..."

"Proč tam stojí pampa lampa, kurva, pumpa lampa, proč-"
"Sidole?"
"Kurva stojí tamta pampa... já se na to... proč sam tojí-"
"Sidole, nech to bejt."
"Cvičim, drž tlamu. Proč tam stojí tam tam tam ta-"
"Vyser se na to, kámo..."
"Nepomáháš, nech mě bejt!"
"Sidole..."
"Proč tam kurva stojí tamta kurva-"
"Sidole, vyser se na to, fakt!"
"Hele, já se s tím jen kurva pokouším něco udělat! Dyž mám prej problém."
"Jenže ty nemáš problém s blbou výslovností, sakra, a zapamatovat si texty ti nějaký jazykový cvičení nepomůžou!"
"Jděte všichni k pumpě, kurva!"
Ten den už Sidola ve zkušebně neviděli.

Aby nebyl Brajgl smutný, že musel dát pryč Slintáčka (ti ozbrojenci ve skafandrech si nedali říct), upletla mu bábina vlněný přehoz. Udělal z něj pelíšek Pepankovi.
"Slinták byl v cajku, chlape," vyprávěl zvířeti, zatímco pečlivě uhlazoval přehoz s nápisem PUKNS NOT DED. "Voni to nechápou."
Pepank vycenil oranžové zuby a začal svůj pelech ohlodávat.
"Ty jo. Ty seš chytrej pes, ty umíš i číst, že."
Kníknutí.
"No přesně. Kua, punk neni mrtvej!" Brajgl se poškrabal na hlavě. "Akorát se voženil. S takovou popovou děvkou z MTV."
Nutriák pohrdavě zafrkal.
"Máš recht," vzdychl bubeník. "To už by fakt byl lepší mrtvej."

Zajít se mrknout, co dělají pankáči po Velikonocích nebyl nejlepší nápad.
Zkušebna připomínala smetiště a kluci posedávali v širokém kruhu kolem Brajgla a zuřivě kouřili.
Bubeník se tvářil vzdorovitě a tiskl k sobě olbřímí vejce.
Zamrkala jsem, kouř mě pálil v očích. "Sakra, je to... ?"
"Jo," zahuhlal někdo z mlhy.
"Sakra, Brajgle, zmiz od toho!!"
"Vo něj se neboj," vynořil se vedle mě Sidol. "Ten zkurvenej facehugger na něj vyjel, ale zase zajel zpátky, když na něj Brajgl dejchnul, kurva."
"Teď jak se toho zbavit, žejo," pokračoval kytarista Jetej.
"Nic nebude, nechám si ho!" zaburácel Brajgl. "Budu mu řikat Slintáček!"

"Já se na to..." rozhodil rukama, což mělo v malé místnosti nahrávacího studia zkázonosný efekt. Zatímco ostatní členové Hydrofobního Mejdla zachraňovali kácející se stojany, zpěvák Sidol nepřestával mrmlat: "Dycky je to kurva moje vina. Jak to, kurva? Proč dycky já?"
"Byl jsi mimo rytmus," prohlásil Brajgl, který se zachraňování neúčastnil, trůnil za bicími a hladil Pepanka.
"I hovno," štěkl kytarista. "Nebyl. Ale stejně to posral."
"Jak to kurva já? Proč dycky já?" Sidolův hlas nabíral až powermetalových obrátek.
Členové Mejdla si vyměnili pohledy.
"Když na polovině nahrávek místo textu opakuješ kurva jak to bylo, kdo jinej by za to mohl?"

Něco začalo škrabat na dveře.
Čitu se šel podívat a člověk taky. Já jsem jim kryl záda. Za dveřmi se kymácel tvor s ulepenou barevnou prachovkou na hlavě. Táhl za sebou zubaté zvíře.
"Jsme doma!" zahučel. "Pepanku!"
Sesypal se a začal chrápat. V tu chvíli se objevili další tvorové a táhli ho pryč: "Tyvole, Brajgle, tohle neni tvuj byt!"
"To neni ani tvůj barák, vždyť jsme v cizim městě!" ozývalo se ještě ze schodiště.
Člověk zavrtěl hlavou.
Moc nevrť a koukej dostat uvízlého mne ze škvíry za botníkem. Čitu se na mě posměšně šklebí. Přizdi-co? Na to snad nedojde!
Pomoc!

Členové kapely Hydrofobní Mejdlo stáli u své koncertní dodávky, kolem totálně mokrého bubeníka, tisknoucího v náručí vztekle vyhlížející zvíře.
"Je to pes," opakoval mistr paliček.
"Tyvole, Brajgle, taky jsem na mraky, ale psa poznam," zavyl kytarista. "A tohle pes neni!"
"Je to pes!"
"Dyť se koukni na ty žlutý zuby," přidal se basák.
"Moc kouří."
"Je to džastin bobr," zahýkal zpěvák a zhroutil se, udolán vlastním vtipem.
"Bobr má placatej vocas," trval na svém Brajgl. "Tohle je pes."
"A kdes ho vzal?"
"Šel jsem se vychcat k potoku," zasnil se bubeník. "A on se tam topil. Budu mu řikat Pepank."