Kapitán Amerika (MCU)

AVENGERS opět dokazují, že jsou nekontrolovatelnou silou ohrožující běžného OBČANA!!!
New Yorská dálnice připomínala celé pondělí dopoledne tlačenku, když se obyvatelé New Yorku pokoušeli dostat do zaměstnání, ale bylo jim v tom zabráněno KAPITÁNEM AMERIKOU! Ukázalo se, že údajný "ochránce Ameriky" na své motorce BRZDÍ PROVOZ a provádí NEBEZPEČNÉ MANÉVRY!
Byl zadržen policí, a svědkové uvádějí, že slavný Kapitán Amerika zcela POSTRÁDÁ ŘIDIČSKÝ PRŮKAZ! Jak mohou autority dopustit takové porušování zákonů? Není Avengers nic svaté????
Náš tajný zdroj z okolí Kapitána to komentuje takto:
"Byl postrachem silnic před válkou i teď, a až ho příště uvidím, ať si mě nepřeje!"

Je rok 1934 a na starém kontinentě se stmívá. Inspektor to ví velmi dobře; jeho příbuzní loni emigrovali.
Do auta nastupují dva nervózní šestnáctiletí kluci. Nemají tušení. Za pár let, až to spadne, oba narukují a možná se nevrátí. Ten blonďatý možná ne. Má čtyřicet kilo i s pohorkami. Až přijde fáze zoufalství, posadí ho do stíhačky. Zabije ho první katapultáž.
Výměna zdvořilostních frází. Tmavovlasý sedne za volant a nastartuje. Nic. Přišlápne plyn. Kamarád mu v zrcátku ukazuje na řadicí páku a prsty poskládá písmeno N.
Inspektor vyprskne smíchy.
Klukovi to konečně dojde a zařadí jedničku.
Inspektor jim neřekne nic.

Detektor kovů.
No nazdar.
Iniciativa Avengers, jasně. Všichni hezky půjdete rámem.
Stark si uhádal, že jeho hodinky obsahují vzácnou desetikarátovou ocel.
Nataša nahodila okouzlující úsměv a suverénně prošla konstrukcí.
Alarm se rozeřval na plné pecky.
Nataša vytáhla z kapes dvě pistole, nůž, strunu, elektrický paralyzér a ruční granát.
Píííííííp
Boxer maskovaný za vlasovou sponu.
Píííííííp
Vytáhla nůž z ponožky. Hromada zbraní na stole začala ztrácet stabilitu.
Konečně!
Clint hodil svůj jediný nůž obloukem na stůl a hromada se definitivně rozsypala.
Vykopávky se přestaly ksichtit u automatu na kafe.
„Všechno kovové sundat,“ doporučil jim otrávený bezpečák.
„Jděte do háje,“ prohlásil Bucky.

Dlouhý koridor, vedoucí k utajenýmu „náhradnímu“ bytu, byl tichý a trochu smrděl po krysách.
Byl jsem sám a bylo mi to jedno. Potřeboval jsem se sebrat.
Potřeboval jsem čas.
Klid k prostudování Buckyho složky a hlavně k tomu, abych si rozmyslel, čím mám vlastně začít. Chtělo to nějakou strategii. Nenajdu ho, pokud sám nebude chtít. A taky – KOHO jsem vlastně hledal? Kolik z mýho kamaráda v tom chlapovi ještě zbylo? Taková spousta otázek a jedna šílenější než druhá.
Zalovil jsem v kapse po klíčích. Zámek šel otevřít ztuha a vzápětí jsem pochopil proč.
Ve tmě někdo zaklel. A praštil mě.