Smrtislav Hezoun

Navazuje na drabble Kostlivci.
Dveře pracovny se rozletěly směrem k protější stěně, ale v půli letu je zastavila zemská přitažlivost. Za nimi stál Smrtislav.
„Číno, potřebuji s tebou mlu- Ty máš dvojče?“
Duch Číny Smolné se zamračil.
„Na to bych se měla zeptat spíš já tebe.“
Smrtislav si teprve teď všiml druhé postavy.
„Hmm? Nějaký tvůj přítel?“
„Nebuď směšný!“
„VY MĚ VIDÍTE?“
„Jasně, křišťálově.“
„OH. ALE JSTE ŽIVÝ, ŽE?“
„Teoreticky vzato.“
„TAKŽE JSTE MRTVÝ?“
„Teoreticky vzato.“
„OH.“
„Tak je to tvůj příbuzný, nebo ne?!“
Smrť byl důkladně zrentgenován pohledem.
„Někdo s tak příšerným stylem? Ani náhodou!“ Pravil kostlivec a upravil si svou růžovou kravatu.

Čína Smolná byla unavená. Dnes měla náročný den. Zase bylo třeba zachránit svět. Naštěstí se jí povedlo hodit tu práci na někoho jiného. Jako vždycky. Stačilo pak jen přijít a sesbírat pár cenností, do své sbírky. Samolibě se usmála a zaklonila hlavu, zatímco šátrala po svém stole, hledajíc misku s bonbóny. Bohužel jí nenahmatala. Zato ale našla jeden zatoulaný. Začala ho spokojeně cucat. Pak se v křesle znovu narovnala. V zrcadle na protější stěně si všimla postavy, která se nacházela za ní.
„Smrtislave? Tohle je vážně špatný vtip.“
Za jejími zády zaznělo nervózní odkašlání.
„OBÁVÁM SE, ŽE MI UNIKLA POINTA.“