DMD č. 11. pro 11. 4. 2015. Téma: Nevidím zlo neslyším zlo nemluvím zlo

Voldemort si přisedl blíže ke Quirrellovi.
,,Takže," Quirrell řekl. ,,Už nechceš zabít Harryho Pottera?"
,,Ne," špitl.
,,Žádné další zlo?"
Voldemort zavrtěl hlavou. ,,Lidi to cítí, vidí i slyší. A nelíbí se jim to."
,,Jak to myslíš?"
,,Zabíjení je zlo. A nedonutí to lidi tě mít rád. Prostě je to zabije!" řekl. ,,A já jsem chtěl, aby mě měli rádi. Je to hrozný tlak, víš, Quirrelle? Pořád jenom: ,Kdy zase budeš vládnout světu, Voldy?' nebo ,Kdy to nandáš tomu spratkovi?'. A to je strašně moc na jednoho člověka. Jen jsem chtěl, aby mě měli rádi."
,,Já tě mám rád," špitl Quirrell.

„Nechci, abys kancléře Palpatina špehoval.“
Jenomže Anakin prohlášení Mistra Windu nevěřil.
Poznal lež, zněla falešně.
„Rada by jen uvítala,“ pokračoval Windu, „abys ji informoval, uvidíš-li kancléře dělat něco špatného.“
„Nic špatného jsem neviděl!“
„Mistři cítí, jak se kolem něj koncentruje Temná Síla,“ zamračil se Windu.
„Nebudu o něm poslouchat nic zlého!!“ vykřikl Anakin.
Práskl dveřmi. Naštvaně odešel.
Vyhledal kancléře v jeho přepychové pracovně.
„Chápu tvé rozhořčení,“ vzdychl Palpatin. „Chtějí, abys na mne donášel.“
„Nikdy bych o vás Radě neřekl nic zlého!!!“
„Já vím,“ přetékal Palpatin dobrotou, zatímco jeho oči zůstaly ledově chladné: „Tvou oddaností i přátelstvím jsem si naprosto jistý.“

Opice 1: „Chlapi, vstávat, už jdou!“
Opice 2: „Já teď usnul!“
Opice 3: „Mně se nechce. Proč třeba takoví lvi nikdy nepracují?!“
Opice 1 (zívá): „Už jsi někdy viděl krále pracovat?“
Opice 3: "Pche! Pro mě jsou to jen kočky s dlouhýma vlasama!“
Opice 2: „Já teď usnul!“
Opice 3: „Ty chrápeš pořád. Měls hrát Nevidíma.“
Opice 1: „Vážně, chlapi, už je slyším. Chcete buráky? Chcete! Takže připravit!“
Opice 1 si zakryje oči, Opice 2 uši a Opice 3 tlamu. Do pavilonu opic vejdou návštěvníci.
Návštěvníci: „Cvičené opičky!“
Spouště cvakají, buráky prší.
Opice 1: „Nepopřete, že to byl geniální nápad!“

Ten pohled byl příšerný. Auto zdeformované, žádný z pasažérů při vědomí. Snad byl alespoň některý z nich naživu. Všichni určitě ne. Kdoví, kolik jich vlastně jelo. Když ho o dva kilometry dříve předjížděli, výskali alespoň za šest.
Spolujezdec vytáhl mobil a namířil foťák.
Vytrhl mu ho z ruky a zavolal záchranku.
„Slyšela jsi o mladým Nováčkovi? Prej tý svojí zahýbá s její starší ségrou.“
„Poč si to myslíš?“
„To je přece jasný! Každou chvíli s ní někam jede, ona k nim zase chodí na „návštěvu“, když manželka není doma...“
„Nic víc?“
„Ne, proč?“
„Tak dokud nebudeš mít důkaz, drž ústa.“

Bolest, kterou jsem cítil kvůli Idril, se brzy změnila v šílenství.
Když jsem bičoval psa pro jakousi malichernost, procházel okolo Turgonův tajemník. Zastavil se a krátce na mě pohlédl. To bylo vše.
Když jsem řval na služebnou, která mi zničila košili, a vyhrožoval jí smrtí, znovu se odkudsi vynořil. A věnoval mi pohled, z něhož jsem nesvedl nic vyčíst.
„Musíte si o mně myslet, že jsem ten nejhorší z elfů,“ řekl jsem mu později, když se naše cesty opět zkřížily. „Velmi bych ocenil, kdybyste o mém chování neříkal králi.“
Jen se usmál, přiložil prst na ústa a mírně zavrtěl hlavou.

Jsem zoufalá... zoufalá! Všude kam se podívám, všude vidím, všude slyším je všude... nenávist, smrt, bolest... zlo!
Nemohu s tebou souhlasit, má milá. Tvá mysl se zaměřila na to špatné a proto teď vnímá hlavně to.
Nevím, mám pocit, že dobro ani v lidech není a nebo v nich vítězí jen zlo!
Jekyll a Hyde? To si nemyslím. Jak vlastně vzniká zlo?
Tam kde není dobro...
Přesně tak zlo je způsobené neexistencí dobra. Tam kde není dobro, je zlo. To ale znamená, že zlo vlastně neexistuje, protože zlo je jen nedostatkem dobra.
Takže nevidím zlo, jen nedostatek dobra?
Přesně tak!

“I didn’t see anything,” a visibly shaken Hannah Harkonnen says at the press conference. “They kept me blindfolded the whole time.”
“Thirteen dead bodies were found at the location where you were held!” yells one of the reporters. “What do you say to that?”
Hannah blanches under her make-up. “I… I am grateful for the rescue. Thank you. I have nothing more to say.”
“Who was it?!” the audience demands.
Hannah resolutely shakes her head. “I don’t know.”
I finish cleaning my knives and turn off the TV.
It’s galling – and unexpectedly fortuitous – that my sister didn't recognise my voice.

Neslyším zlo, nemluvím zlo. Vlastně ani nevidím zlo, i když ta fanfikce je sporná. Dům spí a v dece před obrazovkou a s čajem v ruce je zatraceně dobře.
Neslyším zlo... ale cítím zlo!
Žádný šestý smysl. Můj nos čenichá neplechu.
Škvaří se mi zásuvka! Je to první, co mě napadne.
Vrhám se pod stůl, ale adaptéry jsou studený.
Jdu po čuchu.
Smrdí to v kuchyni. Zavařila se mi lednice?
Ne. Usedám zpátky, ale nedá mi to. Radši probudit tátu, než vyhořet.
Otevírám na chodbu... a teď už i vidím zlo. Nebo spíš nevidím nic.
Babička uvařila vejce.
Natvrdo? Načerno.

Už ani nevím, co nás to tehdy napadlo, že jsme si pustili zrovna poslední díl Hobita, ale rozhodně jsme to neměli dělat. Zvlášť, když dva z nás odvykali od cigaret, Ivan s Lízou abstinovali a já...
„Nééé! Legolas už zase surfuje po lítajících kamenech! Já už to znovu vidět nechci!“ zaječel Ivan a zakryl si obličej.
„Já nechci vidět ty bojový kamzíky!“ pravila Líza a schovala tvář do Ivanovy košile.
„Počkej, ty vole, tohle si užije Saša. Scéna, kdy se Tauriel vrhá ze skály.“
„Já na to nekoukám,“ poznamenal jsem a spojil další pruhované bonbóny. „Tina mi zakázala mluvit sprostě.“

Konečně je tady jaro a já courám zahradou. Rozkvetl hloh a bzučí na něm včely, na které si dávám pozor. Nestojím o jednu do nosu. Ono to sakra bolí, takový včelí polibek.
Panička sází hrách. Vyměřuje řádky, vkládá kuličku po kuličce a s podezřením sleduje kosa, který jódluje na vrbě. Nepochybně si vzpomněla na loňskou “úrodu“ sazeniček, pečlivě vytahaných ptačím zobákem.
„Kájinko,“ volá na mě nebezpečně mazlivým hlasem. „Pojď hlídat!“
Urazím se. Jsem snad nějaký strašák do zel... hrachu?
Tvářím se naprosto nezúčastněně. Programově oslepnu a ohluchnu. Hrách nejím a kosy nelovím.
Odcházím se vztyčeným ocáskem a neřeknu ani slovo.