Horáček a Pažout

Jekot sirén se zařízl do nedělního poklidu jako nůž do pečínky, psi se rozštěkali jako šílení, sousedé pokašlávali na chodníku, jarní slunce zahalil kouř, dupot těžkých bot a energické rozkazy přehlušily zvědavé mumlání, a když hasiči zmizeli ve dveřích, šeptl Horáček, já ti chtěl udělat radost, a Pažout zavrčel, koukals přitom do fejsbuku, žejo, a Horáček smutně mlčel, co to bylo, zeptal se Pažout, kachna, řekl Horáček, s bramborovým knedlíkem a červeným zelím, a Pažout těžce povzdychl, tak pá pá, kačenko, ale pak se trochu rozveselil, objal Horáčka kolem ramen a dodal, pivo je ve sklepě, to by mohlo přežít.

Jednou Horáček otevíral krám, svítilo sluníčko, přes náměstí jela malá Machová a Horáček povídá Pažoutovi, člověče, Pažoute, mně se zdá, že to dneska praskne. A Pažout odpověděl, člověče, Horáčku, nestraš, víš, co by se mohlo stát? A taky se stalo, odpoledne se malá Machová vrátila s pláčem, velkou Machovou z toho chytly nervy, křičela na Macha dost nahlas, Mach se naštval, šel k Horáčkovi s Pažoutem ukázat jim, jak to prasklo, a Horáček povídá, člověče, Machu, sluchátko máš, peníze máš, proč holce kupuješ koloběžku z Číny a Mach povídá, tak toho mám dost doma a třísknul dveřma, až ruplo sklo.

Chodili do 9.B, bylo jaro, všechno kvetlo a jásalo, jenom Pažout bědoval, sedm kulí, to neopravím, máme po plánech, že spolu půjdem na zámečnický učiliště, Horáček ho těšil, sluchátko to zařídí, a řekl do sluchátka, my potřebujeme, aby Pažout ty kule nedostal, a sluchátko řeklo, samozřejmě! Pak šli ze školy a Pažout oznámil, jdu se domů učit, Horáček vyvalil oči, cože? jenže Pažout opravdu šel, a paní Pažoutová se bála, jestli není nemocný, když se pořád učil a učil, zpropadené sluchátko, nadával přitom, ale co mohl dělat, bylo to silnější než on, všechno se naučil a žádnou kuli nedostal.

Horáček a Pažout
Bytosti mýtického charakteru uctívané v první polovině 21. století v rámci úzké komunity DMD (srov. výklad Crha Dobro mládencům duhovým, opon. Pišta Divná malá družina). Uctívání projevováno zejm. oslavnými články (viz Zlomky rituální a náboženské literatury poč. 21. stol.). Možné průvody na jejich počest (viz Street parade, Prague Pride) nebyly hodnověrně prokázány. Přesnou úlohu v nábož. obřadech se nepodařilo pro nedostatek důkazů zmapovat, vystupují však vždy jako dvojice, v některých zjeveních doprovázeni družinou (viz Mach, Machová, Šebestová.). Vzhledem k atributu (viz Utržené sluchátko) byli zřejmě patrony osob závislých na mobilních telefonech (viz Zastaralé telekomunikační prostředky). Svatořečení nepotvrzeno.

Pratetě bylo sto let, byla slepá, skoro hluchá, ale seděla zpříma jako pravítko, dirigovala všechny okolo, a strýc Eman šeptal, my jsme jí to neřekli, je to taková trapná situace, aby neměla šok, a Pažout se mračil, co jste neřekli? že jsem se oženil?, a strýc Eman povídal, jenom jsme neřekli, koho sis vzal. Emilie zavelela, chci vidět nevěstu, podala Horáčkovi ruku, pohladila ho po strništi, tak tě vítám, děvenko, řekla, a Pažout zabručel, to není žádná děvenka, načež prateta prohlásila hlasitým šepotem, že nejsi na holky, to vím od tvých pěti, bobečku, ale nebudu kazit famílii tu jejich komédii!

Probírali zrovna Tisíc a jednu noc a paní učitelka se zeptala Horáčka, co je to džin, a Horáček povídá, to teda náhodou vim, to je to drahý pití, co kupuje máma příbuznejm k Vánocům, a na který otec nadává, že je to plejtvání, protože je to stejný jako jalovcová, a tu, podle mě a podle tý písně, vyrábí ten vysokej, co má statek, protože jal ovec, akorát teda nechápu, proč přes něj skáčou ženský, a taky nevim, co je to to tr, ke kterýmu se váže koza. A paní učitelka seděla, držela hlavu v dlaních a vydávala tenký, monotónní kvil.

Když se Pažout s Horáčkem brali, byla to veliká událost, všichni příbuzní, spousta přátel, samozřejmě Mach a Šebestová, a při hostině Pažout Horáčkovi zašeptal, ještě před sebou máme svatební noc, jenomže zrovna ta se vůbec nevyvedla, protože Horáčkovi bylo příšerně špatně, umírám, úpěl, a Pažout řekl, dostaň to ze sebe ven, tak to Horáček ze sebe dostal, bylo to úplně všude, Pažout to zase všechno dostal pryč, z pohovky, z dlaždiček i z koberce, a Horáček řekl, jestli má být svatební noc důkaz lásky, taks mi ji dokázal dokonale, a Pažout odpověděl, samý krevety, do smrti nechci to svinstvo vidět!

Pažout povídá Horáčkovi, člověče, nic proti, když jdeme k vašim nepozvaně na oběd, a než si zujem boty, je kachna na stole, ale co je moc to je příliš, naše konkurence ví i to, kolik objednáváme hřebíků. Horáček mu odpověděl, to je Albína Skočdopolová, když jsem dostal pětku, vrazil mi ji táta rovnou mezi dveřma, baba vidí snad i za roh, ale v klidu, stopil jsem Machajdě sluchátko a povídá, prosím, my bychom chtěli, aby Skočdopolová dostala zákal, a ze sluchátka se ozvalo, jsou i jiná řešení, chlapci, a Albína měla najednou v bytě osm kočiček a nestíhala vůbec nic.

Kytky, kytky, koťata, dva divný chlápci, kytky, labutě, kytky, psi, proč psi, kytky, a zase labutě, a kytky, mumlal Pažout, a Horáček se zeptal, co to máš, dnešní poštu, odpověděl Pažout, koukej na to, jsme snad psi, nebo kytky, podívej tyhle, jak se kolem sebe ovíjejí, nechutný, nebo si někdo myslí, že jsme labutě, a Horáček řekl, chápej, nevěstu přestrojenou za šlehačkový dort nám nikdo posílat nebude, ukaž to s labutěma, a Pažout povídal, tady, ale černá labuť jsem já! Klidně, odpověděl Horáček, hlavně už pojď, labuti, taxík čeká, narovnal Pažoutovi motýlka, a Pažout řekl, díky, ty můj šlehačkovej dortíku.

To je nespravedlivé, mudroval Mach, všechny zvony v Římě, a Šebestová řekla, kvůli tomu nemusíš koukat, jako by ti uletěly včely, a Mach řekl, zvony, ne včely, popadl sluchátko a povídal, prosím, já bych chtěl, aby zvony přiletěly sem, načež se sluchátko zeptalo, všechny? a Mach plácl, jasně! Šebestová se podívala z okna, žádné zvony neviděla, jenom Horáčka s Pažoutem, jak jdou ulicí, pak se obloha zatáhla, ozvalo se bimbání a cinkání a dunění, zvony se tlačily na okna, kroužily nad střechou, tisíce a stovky zvonů, zvonků a zvonečků, a Šebestová ječela, Machu, ty jsi úplnej šílenec, dělej něco, a Mach křičel do sluchátka, jenže sluchátko řeklo, co prosím, já vás vůbec neslyším, hrozně vám to tam zvoní, jeden zvon už rozbil okno, další se tlačily za ním, bylo to prostě příšerné, najednou se rozlétly dveře a Pažout zařval, co to tu provádíte, Mach a Šebestová otvírali pusy, ale slyšet nebylo nic, takže se Pažout radši zmocnil sluchátka a zvolal, ZVONY! PRYČ! HNED! A sluchátko řeklo, skvělé, teď vás slyším výborně, zvony odletěly a bylo ticho, a Pažout do toho ticha zavrčel, takový kníkání hubenýho brejlouna nic nevyřeší, a Mach řekl, Pažoute, zachránil jsi situaci, ale toho brejlouna si vyprošuju!