Naše Medusa ustala v pohybu, začali jsme křižovat. Čekáme.
Dlouho se nic neděje, hoši jsou však na čekání zvyklí.
Náhle povel k palbě, okamžitě proveden. Následuje rozkaz – ponořit.
Rychle klesáme.
Nenadálý tvrdý náraz. Pak druhý. Padáme jeden přes druhého…
Hlásná trouba je plná vody, zkouším se dovolat jiných komor- marně.
Uvízli jsme v hloubce 39 metrů. Kyslíku zbývá na 4 hodiny.
Spásný nápad- vyplujeme ven torpédovou komorou. Za pokus to stojí. Vysílám hochy jednoho po druhém...
Pak mi vyvstává na mysli otázka: jako velitel torpédové komory musím zůstat poslední, kdo mě vyšle komorou nahoru? Jak sám vyváznu z ocelové hrobky?
