Sandokan

Fandom: Sandokan
Poznámka: Nějak nemám na Velikonoce náladu:-) Není to nic moc, ale nemohla jsem tu scénu dostat z hlavy.
Plukovník Henry Jupiter ho tu vysadil s cynickým úšklebkem a s přáním brzké smrti. Poněkud negentlemanské jednání na i Angličana.
Bylo to bohem opuštěné místo. Skála uprostřed moře. Dobře, že tak, pomyslel si Yanez rouhačsky, sám se sem sotva vejdu. Změřil ostrůvek dlouhými kroky. Udělal jich sotva osm. Nerostlo tu nic. Jen v samém středu se ve skalní průrvě ukrývalo trochu vody. Na pár dní. Možná dva, možná tři. Pak přijde smrt žízní. Dlouhá a trýznivá.
Zadíval se na obzor a zavrtěl hlavou. Ne, smrt není dost rychlá, aby předehnala Sandokana. Usmál se. Malajský tygr ho nenechá zahynout. Neopustí ho.

V očích má moře. Černou masu vln vzdouvajících se nocí. Jeho pohled dokáže vzít dech stejně jako slaná záplava valící se přes lidské tělo. Převrátit pevnou palubu pod nohama.
Jeho ústa jsou palčivým sluncem. Drsná a žhnoucí jako písek v poledním žáru. Jejich polibky se vpalují do srdce jako světlo do sítnice. Zanechávají za sebou rudé stopy.
V rukou se mu skrývá obloha. Krutá a bouřlivá v období dešťů. Jindy však plná hvězd ukazujících cestu.
Teď však, po té, co se až do rozednění dotýkal očima, ústy i rukama milovaného těla, Malajský tygr spí hlubokým a krotkým spánkem domácí kočky.