“Nechápej mě špatně. Jsem náhodou ohromný fanda emancipace.”
“Ehm,” přikývla. Až doteď ho nevnímala. Byl zatraceně hezký, a byl si toho vědom. Stačilo se na něj dívat a předstírat zájem, nemusela doopravdy sledovat, co říká.
Jeho poslední poznámka ji ale zaujala.
“O čem to mluvíš?”
Upravil si tmavé vlasy, načež se ušklíbl. “Tak přece! Nebyl jsem si jistý, jestli mě posloucháš.”
“Už ano,” přiznala.
“Tak co bude nyní?” hleděl na ni vyčkávavě. Zkoumala ho pohledem a přemýšlela. Nakonec se rozhodla.
“Pojďme k tobě domů,” navrhla.
Usmál se. “Dobře, Jessico.”
“Super. Ale budeš mít na sobě svůj Iron Manův oblek.”
“Domluveno.”
