R. U. R.

Helenin pokoj, večer
Nána (kouká z okna): Jak tohle dopadne...
(Přichází Robot Decimus v černém.)
Nána (nevědomky si sahá na knoflík.): Co tu chcete?
Decimus: Poslali mě vyčistit komín.
Nána pokyne ke kamnům a otočí se zpět.
Decimus po chvíli z komína vytáhne několik ohořelých, ale zachovalých listů.
Decimus: Paní? Co s tímhle?
Nána (aniž by se otočila): S čím?
Decimus: Papíry. Rukopis. Rovnice.
Nána: Paní Helena se toho chtěla zbavit. Pro mě za mě si s tím vycpěte kabát.
Decimus: Není mi zima.
Nána: Mně ano. Zapalte oheň.
Decimus vloží tajemství svého života do kamen a škrtne sirkou.
Opona

Prázdná kancelář. Vlevo stůl osvětlený zelenou lampou. U stolu sedí postava a píše.
"Budoucnost, kterou jsme... (škrtá v textu) Ne, pořád je to hrozně plytké."
Otevřou se dveře.
"Co pořád smolíš?"
"Provolání. Musíme jim říct... Všechno."
"Jsi blázen. Od té chvíle, co..." (mávne rukou)
"Naučili jsme je nenávidět. Tolik nenávidět. Ale z nenávisti nelze žít. Jsme povinni, rozumíš, povinni naučit je i milovat. Nechápeš? Já... (položí si ruku na srdce) My všichni potřebujeme naději."
"Chceš nás taky vylepšit o patentovanou duši? Jako doktor Gall?"
"Nemluv o nich!"
"Zase to svědomí, Damone? Nech už to být, bratře, život si najde cestu."