Kletba Měsíčního údolí

Tohle byla výzva. Jak napsat něco křehkého a romantického na téma, které vyvolává fekální asociace? Ale dala jsem to.
Jak to vyhnat z hlavy. Útlá křivka ramene ozářená paprskem měsíčního světla. Šustot turnýry a nesmyslně dlouhé vlečky rozhrnující přízemní mlhu. Pach tlejících kořenů přehlušující slabá vůně levandule z jejích vlasů, která mě vede tmou, když není vidět světlo perel v průsvitné dlani. Smích, dětsky bezstarostný a okouzlený okamžikem zjevení bílého koníka. Ani kdybych se snad podíval tím směrem, neviděl bych ho.
Jen její trochu koketní pohled, který říká "vím, že se díváš..."
Je jen malá zpovykaná holka, žádná měsíční princezna, a já dospělý muž, budoucí vůdce.
Co dělá její modrá stuha v mé kapse?
Co je komu do toho.