ticho

Dva roky jsme se domlouvali na setkání. Pořád jsme to odkládali, až se nakonec objevil před skříní, kde jsem se předevčírem schovávala. Smál se a byl rád, že mě bude vídat častěji.

Ondra byl skvělý člověk - připomínal medvěda, kterému se chcete stulit do náruče a už tam zůstat. Pořád se usmíval, měl čistou, krásnou duši. Původně to byl můj trenér. Jsem neskutečné nemehlo, ale on věděl, jak na mě. Se smíchem mě bral do náruče, když jsem se zasekla v kruzích. Na jaře mi vždycky nosil tulipány. Tenhle rok je nepřinese.

Včera usnul. A už se neprobudil. Jmenoval se Tichý.