Stranger things

Byl zahnaný do kouta. Teda… to si ti dva naivkové mysleli. Murray řval něco o tom, že právo nevypovídat se nevztahuje na takové grázly jako on a že mu rozmlátí jeho proradný ksicht. Joyce byla kromě naštvání taky zoufalá.

Krásné. Rozhněvaní lidé neposlouchají motor.

Venku už se vrtule točila.

Nechal je mluvit. Obvinění, hrozby, morálka — slova, kecy, bludy. Všechna znějí stejně. Důležité jsou činy. Jako třeba, když si podplatíte správného mechanika. Ustoupil o krok, pak o druhý, jako zbabělec, jakého v něm chtěli vidět. A právě tehdy pochopili svůj omyl.

Yuri nevypovídal. Jen nastartoval a odletěl i s jejich nadějí.

Tu písničku slyšel přesně jednou - před třemi týdny, než šlo všechno monumentálně do hajzlu, než se z něj stal psanec na útěku. Ale už se rozhodnul.

V šeru domku u jezera, v naprostém tichu, aby na sebe nepřitáhnul pozornost, Eddie naprázdno přejížděl prsty po strunách a hledal ty správné akordy, dokud hudba v jeho hlavě nezněla stejně jako to, co tenkrát hrálo z rádia.

Svůj poslední koncert si představoval jinak - před řvoucím publikem, než ráno noviny oznámí jméno dalšího člena Klubu 27. Ale záchrana světa měla taky něco do sebe.

Master of the puppets, zabroukal šeptem, I’m pulling your strings.

Za posledních pár let toho Steve prožil hodně a zrovna tohle nebylo ani v horní desítce nejhorších zážitků. Ano, pivo bylo s nehoráznou přirážkou, smrdělo to tu kouřem a potem a v uších mu zvonilo hůř než obvykle, ale aspoň mu nehrozila smrt. Pokud ho tedy neumačká dav, který do něj strkal ze všech stran.
Ale stejně. Chtělo se mu spát, bylo mu horko, a nejradši by šel domů.
Někdo se k němu zezadu přitisknul.
Eddie smrděl potem a kouřem a předraženým pivem.
"Tak co, Harringtone, měl jsem pravdu? Je to nejlepší koncert tvýho života?"
Steve přikývnul. A vlastně nelhal.