Bob a Bobek králíci z klobouku

Ten vzkaz napsal kdosi obyčejnou tužkou. Písmenka, každé jinak veliké, se klátily na papíře jako opilí námořníci.
MILÍ PANE!
JE NÁM HROZNĚ LÝTO ŽE SME SI TEN KLOBOUK PŮČILI BEZ PTANÍ. FAKT MOC. ALE BYL TO TEN NEJLEPČEJŠÍ KLOBOUK NA SVJETĚ A PROŽILI SME S NÍM NÁDHERNÉ ČASI. TAK SE NA NÁS PROSÍM MOC NEZLOBTE.
TEĎ VÁM HO VRACÍME ZPÁTKY. UŽ SME STAŘÍ A V KLOBOUKU NÁM JE ZYMA. HLAVNĚ RÁNO.
UNITŘ NAJDETE VAŠI ODMĚNU. DOUFÁME ŽE SME VÁM NESPŮSOBILI TĚŠKOSTI.
MĚJTE SE KRÁSNĚ!
B B
Kouzelník Pokustón vytáhl z klobouku svazek čerstvých křupavých mrkví. Oči se mu zalily slzami.

Tohle je klobouk kouzelníka Pokustóna a v něm bydlí tři králíci.
„Vstávat!" velí Bob. „Vstávat a cvičit!"
„A proč?" protahuje Bobek. Tomu se nikdy z vyhřátého klobouku nechce.
„Protože je ráno!"
„Jenomže já mám ještě noc." A při první příležitosti skočí zpátky do pelechu a spí dál, zatímco Bob poctivě klikuje a dělá prostná. Když je rozcvička u konce, zavelí Bob znova: „Vstávat! Jde se do práce!"
„A proč?" opakuje Bobek.
„Protože práce šlechtí!" Pak se Bob zahledí na třetího spolubydlícího, který se dosud mlčky rozvaluje v měkoučké podšívce a nemíní se ani hnout. Vzdychne.
„Budeš tady, až se vrátíme?"