Originální

Ranný tréning. Nahodiť bežeckú súpravu, nazuť kvalitné boty, krokomer, zamávať susedke, ktorá sa "náhodou" objavila v okne, ladnými pohybmi geparda vyraziť k neďalekém lesíku. Ked dom zmizne z dohľadu, pátrať po nejakej prázdnej lavičke, pretože spotreba kyslíku začína byť vyššia ako schopnosť ho nasávať.
Lavička, YESS. Teraz tak polhodinu odpočívať, čím sa vytvorí žiadaný efekt, že fakt športoval, získa späť prirodzenú farbu líc, a v elegantnom stave sa vráti domov.
Skvelý plán.
Len keby včera nepozeral ten horor.
A TO KROVIE SA POHLO!!
"Ježišmarjá, sused! Netreba vám zavolať záchranku?!"
"To.." hek ".. je dob.." hek ".. dobré." hekhek "Máte.." hek "..VODU??" hek

Noc pred zimným slnovratom je vždy nasiaknutá mágiou. Je tak nejak .. v povetrí.

Cynici hovoria, že v tom má iste prsty voľný deň, čo následuje.

Tej noci chodia po doline víly a kradnú karamelové koláčiky, čo chladnú za oknami. Ako inak vysvetliť stopy drobných ženských nôžok v snehu a rannú ozvenu krištáľového, nákazlivého smiechu, ktorý liečil?

Cynici vravia, že to musia byť po tých rokoch riadne tučné víly s rezistenciou na chrípku.

A to ráno slnko nad Krivým rohom tancuje tak zvláštne, že je to isto znamenie od bohov....

Cynici by radi niečo povedali. Ale.. dočerta.. je to fakt pekné...

Poslušně klečím. Dovolíš mi vzhlédnout. V temném pokoji tě měkce ozařují plameny několika svíček.
Vypadáš nádherně.
Zavazuješ mi oči. Doteky najednou vnímám mnohem zřetelněji.
Saténová stuha kolem zápěstí u pelesti postele.
Horký dech na ušním lalůčku.
Tvé rty, tvé prsty, tvůj jazyk. Všude.
U prvního se snažím nevzbudit sousedy.
Při druhém sténám slastí a vzpouzím se proti poutům.
U třetího pouštím stavidla křiku a okolní svět mě nezajímá, jen ty a to, co děláš, víc, příliš, ne dost, ještě.
Při čtvrtém orgasmu už nemůžu ani křičet.
Po pátém bezvládně ležím vyčerpaná, nesmírně spokojená, v jiných sférách.
Spánek někdy musí počkat.

"Nedáte si čaj, pane Akihiko?"
"Nemusíte se kvůli mě trápit, slečno Yuki."
"Ale kdeže, vždyť jste náš host, jaká čest."
"To je od vás milé. Děkuji."
"Pane Akihiko, jaké zprávy nesete?"
"Slečno Yuki, vy jste jako japonská Kerria. Tento keř je určen do stinných zahrad, protože jeho květy na plném slunci blednou. Obávám se, že pokud vás pan Saito požádá o sňatek, pak v jeho záři skončíte zcela zastíněně. A pokud vím, tak by nebylo společenský únosné, kdybyste odmítla."
"Saito je starý ožrala. Bohatý, ale starý. Nerada bych se dostala do situace, kterou popisujete. Co navrhujete?"
"Yuki, vemte si mě."

Vracel jsem se navečer venkovskou stezkou, když kde se vzal, tu se vzal, cestu mi překřížil keř. Velmi nevlídný keř. Silný vítr mu rozcuchal účes, a tak měl bojovnou náladu.

Vichr se opřel do křoviska, že jeho zelené větve výhružně zapraskaly. Křoví, ale nepoví, co má vůči mně. Co jsem mu já mohl udělat? Zahradilo mi trasu a nechtělo mě pustit dál.

Dnešní křoví není to, co bývalo, říkám si v duchu. Nepouštět procházející…, ještě aby mýto vybíralo!

Listy rvané na větvičkách větrem na mě mrkly. Mrkající…, co je to? Bez?

A najednou byl tatam – přírodní síly jej odvály pryč.

Démon neměl šanci. Úder spojený magie ho roztrhal na cáry, který vodvál vítr. Zmizel s nim temnej mrak i temno v duších.
A náš nekonečnej den se konečně přehoupnul do noci. Začala párty.
Pařit s mágama má něco do sebe. Dokážou během jedný noci stáhnout skrblíka barmana vo chlast, starostu vo jídlo, nakecat veliteli vojáků i černejm brejlim z FBI megahovadiny vo vzdušnejch proudech, popelu z islandskejch sopek, jeho vlivu na lidskou psychiku, podpálit a uhasit drugstór a polejt pivem zkamenělý dračí vejce.
Neskutečná noc.

Tak proč se mi, kurva, klepou ruce, třese hlas a v krku mám knedlík beznaděje?

Neuzavřený případ vraždy mu ani po letech nedával spát. Přemýšlel, co se dalo ve vyšetřování udělat jinak.
Večer navštívil kamaráda podezřelého a jako zázrakem si všiml alba s fotografiemi. Na jedné z nich byl zachycen podezřelý s povědomou dívkou.
Jako zázrakem ještě tu noc natrefil na matku podezřelého, která se v opilosti zmínila o sklonech svého zavražděného manžela k malým dívenkám.
Pak si uvědomil, kdo je dívka z fotografie. Zavražděný se znal s její matkou.
Mohlo to být tak, že zavražděný té dívce ublížil a jeho syn, kamarád dívky, ho zabil?
Bude skoro zázrak, jestli se tahle divoká hypotéza prokáže.

V prvním patře muž. Hraje na housle na památku ženy, která mu byla vším.
V druhém patře milenci. Na vrcholu vzrušení se k sobě tisknou, být si blíž, poznat se úplně.
Ve třetím patře student. S posledním hrnkem kávy si naposled opakuje otázky.
Ve čtvrtém patře manželé. Po dlouhých hodinách konečně uspali dítě.
V pátém patře žena. Pláče u filmu a ujídá zmrzlinu přímo z krabice.
V šestém patře my. Stojíme na balkóně, díváme se na zářící město a o životech lidí kolem nemáme ani tušení. Možná si je jen sníme, obyčejné mezilidské zázraky. Noc, kdy se může stát cokoliv.

Tisíce míhajících se světlušek nad hlavou vytvářelo na temném pozadí světelnou klenbu listů. Magická záře života uprostřed mrtvého světa noci. Bylo to bezpečí na obloze smrti. Vyzařovaly zázrak utopený v hloubce beznaděje. Kdesi v hlavě buk promluvil němými slovy stromu, kterým však rozuměl. Proud vět zurčel v myšlenkách, a najednou to celé pochopil. Pohlédl na velkou ránu zející na kmeni – pořádný kus dřeva chyběl, byl vyštípnutý do hloubky odhaluje bolestivé poranění. Tento velikán pomalu umíral – kapkou mízy za kapkou se odpočítával jeho vyměřený čas věčnosti, staletí se smrskly do přesýpacích hodin, které odbíjely zrnko po zrnku. Pomoc musela být rychlá.

Bolo to NESPRAVEDLIVÉ. Byť v posteli, keď ostatní mohli ísť von.

Dobre, má zlomenú nohu, ale včera v noci JASNE dokázal, že s dlahou sa DÁ vyliezť na strom, takže chodiť určite tiež. Zoskok nebol pravda ideálny, ale dal to! A že prechladol.. Veď leží už celý deň a horúčku nemá! Ne-má!

Aspoň že netrpí sám.. bráchov členok nebol vo forme od doby, keď sa pred týždňom snažil zrekonštruovať útek z Alcatrazu. Prestieradlo sa ukázalo byť vyrobené z chabého materiálu.. Mamka na túto tému odmietala diskutovať a šomrala niečo o šialenstve.
Nechápem.
Ale zase... aspoň máme čas vyrobiť domáce korčule...