Poezim č. 5 pro 10. 11. 2025. Téma: Kaligram

Letím za světlem.
Na dotek.
Slyším,
jak mi hoří křídla.

Jsem na sebe velice hrdá. Překonala jsem se a potlačila svůj perfekcionismus. Já vím, že bych to uměla líp (třeba napsat to čitelně), ale nějak jsem cítila, že by to pak nebylo ono.

Nad ránem zkoušel jsem ve hvězdách číst.
Vybledlá obloha prázdný je list
Ale zem mluvila, křičela spíš:
Věř mi, můj milý, vše, co bys chtěl, smíš.
Lhaly ty hlasy, že co bych chtěl, smím.
Teď už jim nevěřím
Nezabíjím

Až na to, že dřív jim věřil a zabíjel. Proto skončil, jak skončil - s oprátkou kolem krku. I když já si stojím za tím, že za to mohla spíš scénáristova bezradnost.

Pardon, dneska smutný. Před pár týdnama nám umřel Čikatilo. Takže tohle je pro něj.
Doufám že jsem tu instruktáž s kalícími gramy pochopila správně :)

Příště už na to půjdu zase zvesela, i kdyby sonety padaly!

Před okny nám roste jinan
vysoký a starý, prý naň
nikdo dopustiti nedá,
kdo příjemný chládek hledá
pod tou korunou.

Každý podzim za večera
země zlatě svítí z šera
listím spadaným. To jmění
zaplatiti možno není
žádnou korunou.

Šum
Dech větru
Zvedá poslední vzpomínky listí

Kmen tiše v letokruzích
Nese čas

A pod stromem na měkké zemi
Válí se hromada slov co
Kdysi hřála

Úsměv
Láska
Dotek

Mír