Žalo děvče trávu
Měla to být romantika jak blázen. Tak zas nic, no.
Vulgarismus. Jeden.
Tráva je polehlá, pod kosou se žvýká. Když se objeví Jára, Alžběta ani nemá radost.
"Dneska bude hezčí den, než jsem čekal!"
"To těžko. Žene se déšť, slunce se ani neukáže."
"Ty jsi přece moje Sluníčko," směje se, ale Běta nemá náladu.
Jára zvážní: "Snad tatík nemarodí?"
"Asi ne. Ale že prý se už na krmení může vysrat." Alžběta je pořád ještě v šoku z toho tátova prohlášení.
"Včera pil?"
"To ne. Ale podepsal jim to družstvo."
Stojí na krok od sebe, ale jako by se mezi nimi rozevírala propast.
Pak ji strhne k sobě: polibek jako slib. Jako přísaha.
- Číst dál
- 30 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit