Harry Potter

Hagrid odškrtával jednu položku za druhou: Stany sou postavený, postele ustlaný, v koupelnách ručníky a mejdla, na hajzlíkách toaletní papír… 

Tesák už notnou chvíli Hagridovi oslintával kalhoty ve snaze připomenout, že je čas krmení.

„A teď ty, psisko jedno praštěný,“ odstrčil ho Hagrid. „Přijede velká návštěva. Ne kvůlivá tomu, aby tě škrábali na zadku a krmili dobrotama. Nepolezeš jim do postelí a zablácenejma tlapama jim nebudeš ťápat po bačkorách. Celej tejden se nehneš z hájovny, rozumíš? Enom vyčurat, udělat to druhý a fofrem nazpátek. Vůbec tady nejsi, je to jasný? Dělej ouplně chcíplýho psa. To ti de jako nic jinýho.“

Zrovna teď Páté koleji nefunguje ten trik, kdy slova po napsání ovládají Příběh, tak to zkouší jinak.
Naštěstí jim magie moc nejde.
„Imperius!“
Školní cvrkot pokračuje, jako by se nechumelilo.
„To má bejt správně Impérium,“ podotkne Gwen. „Akorát já jsem spíš pro tu Světlou stranu.“
„Impérium!“ zamávám hůlkou.
Ozvou se nezapomenutelné tóny.
Tá, tá, tá, tá-TA-dá, tá-TA-dá.
A jako by ho znělka vyvolala, ze stínů se vynoří... no ne lord ze Sithu, ale jistý profesor, můžete hádat čeho.
...
Jako já vím, že se to nemá, ale musím funkčnost nového zaklínadla přece ověřit!
O hodinu později...
„Impérium!“
Hudba.
Snape.
Funguje to.

Když jsem ho viděla poprvé, stačilo pár nadechnutí, abych věděla, že bude můj. Nechci, aby ho kdy měla nějaká jiná. Ty oči, ty jeho oči. Budu tím první, co uvidí každé ráno, až se otevřou.

Nejprve jsem zkusila ženská kouzla: hrála jsem si s pramínkem vlasů, mrkala, věnovala mu pár nesmělých úsměvů. Ani si nevšiml, že existuju.

Použít imperius nikdy nebylo snazší. Stala se z něj moje marioneta. S prázdnýma očima a toporným tělem konzumoval naše manželství.

Dát Tomovi nápoj lásky byla chyba. Dávkování a účinky nebyly tak dokonalé jako u kletby. Ale alespoň jsem se nemilovala s dřevěnou figurínou.

„Hagride, nevím o nikom na tuto roli povolanějším. Nikdo nezná Bradavice lépe než ty. Jejich okolí i všechna tajemná zákoutí hradu. Dokonale jsi je prozkoumal, když jsi, pravda, nedobrovolně, kdysi pobýval v magických obrazech.“ 

„Todle mi, Minervo, děláš furt. Vodíš si mě jak pimprle na provázkách. A já dycky udělám, co po mně chceš. Ale zájezd mudlů?“ 

„Rubeusi Hagride! Nikdy jsem po tobě nechtěla, abys vykonal cokoli proti své vůli,“ ohradila se dotčeně ředitelka. „A tady přece budeš v hlavní roli! Delegát cestovní agentury, který řídí celou exkurzi významných spisovatelů z mudlovského světa, je přece něco jako… zástupce ředitelky Bradavic!“

„Musíme se rozejít.“ Zadíval se do jejích hnědých očí. „Tam, kam jdu, je to nebezpečné a nevím, jestli to přežiju. Nebudu riskovat, že se ke mně pokusí skrze tebe dostat. Stejně jako přes Siriuse.“

Oči se jí naplnily slzami, pak vzdorovitě pohodila hlavou a nakročila k němu. Kdyby ho uhodila, nebránil by se.

„Víš co, ty pitomče? Tak si jdi! Mohla jsem jít s tebou, Ronem a Hermionou. Ale pak se nediv, že nebudu tiše sedět v koutě jako tehdy, když mi bylo deset, a čekat na tebe!“

Věděla, že na něho počká, klidně až do své smrti. Nebo Voldemortovy.

Remus v duchu opatrně přeskládával slova a vyhlazoval ostré hrany.

"Nejsem si... nemyslíš," odkašlal si.

Sirius uštvaně zíral na kousek pergamenu. Zmačkal ho, hodil k přechozím a začal rychle škrábat vzkaz znovu.

"Tichošlápku?"

"Ne," odsekl Sirius, "je to můj bratr, chápeš? Neviděli jsme se, co jsem... Je... jediná rodina, kterou... totiž..."

Snažil se nedat najevo, že to zabolelo.

"Jak chceš. Jen nechci, aby ti to... zase ti to ublíží!"

Ticho se vyostřilo. Radši se zvedl a odešel.

*

Přišel zmoklý a prochladlý. Nechtěl se ptát.

"Nepřišel," zamumlal potichu. 

Soucit v Remusových očích zraňoval tak moc, že se radši proměnil na psa.

Stojím v umývárně a hledím na... bránu. Otevřenou.
„Já vim, na co myslíš,“ vytrhne mě ze zadumání Gwen. „A říkám ti - nedělej to.“
„Chceš za baziliškem,“ odhaduje San.
„Jo,“ odpovím a čekám, že se Gwen nadšeně přidá. Ta mě ale překvapí.
„Nedělej to.“
„Proč? Je to veskrze bezpečný...“
„Nedělej to.“
Pokrčím rameny a nakouknu dovnitř...
„Nedělej to.“
A natruc jdu dál.
...
„Unk?“
...
Návrat mi zabral celou věčnost.
...
„Nechci to slyšet!“
„Co nechceš slyšet?“ nevinně se táže Gwen.
„Byl tam bazilišek?“ ptá se San.
„Jo. Byl. Bazilišek. Kompletně mrtvej. Rozkládající se. Hrozně smrdící bazilišek!“
„Já to říkala.“
Nechtěla jsem to slyšet.

„Já se nudím,“ postěžovala si Lily. „Pojďme si zalétat.“

„Moc práce.“ S dospělým Jamesem byla nuda. Otočila se k Albusově pokoji.

„Tam bych nechodil,“ upozornil James.

„Proč?“ Albus s ní nikdy problém neměl.

„Má tam návštěvu.“

„Nikdy dřív si nezval návštěvy.“

„Nikdy dřív neměl kluka,“ nadhodil, doufaje, že to Lily dojde. Marně.

„Se Scorpim jsme kámoši.“ S mávnutím ruky otevřela dveře. Bezstarostnost ji rázem opustila. Naskytl se jí pohled na… věci. Pochopila, co se jí James snažil naznačit.

„Klepat!“ ozval se Albusův hlas.

Rychle dveře přibouchla.

A tak se Lily naučila, že před vstupem do cizího pokoje je vhodné zaklepat.

Petunie vší silou mačkala dopis určený sestře, pokusila se ho roztrhat, spálit, všechno marné.

"Nepůjdeš, slyšíš?" křičela na Lily, ale nebylo to k ničemu. 

Lily, oči rozzářené, už byla hlavou jinde. Ve světě čar a kouzel, který Petunie nikdy nepozná. 

"Nepůjdeš, může to být nebezpečné," snažila se Petunie.

"Ale já tam patřím," řekla Lily a jako by vůbec neviděla sestřin smutek. 

Rodiče se dmuli pýchou, zatímco Petunii stravovala její vlastní žárlivost.

"Nechoď. Bojím se být sama," špitla nakonec, když měla Lily sbalené kufry.

 Lily ji objala, pevně a láskyplně, ale názor nezměnila.

"Tak si jdi," řekla jedovatě, aby zakryla slzy. 

„Minervo, opravdu se nemusíte ničeho obávat. Chceme přece částečnou, ale bezpečnou otevřenost, ne? Spolupracujeme s naším spolehlivým člověkem v mudlovském světě. Všechno zařídil. Nabídka exkurze do Bradavic,“ úředník Ministerstva kouzel se začetl do pergamenu, který měl na stole, „se na internetu zobrazí výhradně autorkám či autorům fanfiction, kteří jsou zároveň motáky, takže Bradavice uvidí stejně jako kouzelníci.“ Úředník se povzbudivě usmál. „Vy, jako ředitelka školy zařídíte jediné. Určíte někoho, kdo dostane výpravu na starost. Doporučoval bych třeba Rubeuse Hagrida.“

Minerva nesouhlasně stiskla rty. „Je tedy rozhodnuto. Trvám ovšem na tom, že veškerou odpovědnost za  následky této neuváženosti nese výhradně ministerstvo.“