Harry Potter

Veškeré kouzelnické umění Olympě nestačilo, aby se zbavila toho nadělení. Navíc na ni úplně přestalo účinkovat zmenšovací kouzlo, takže vyrostla do své normální velikosti. Nakonec přesně opsala z krabičky složení toho nešťastného krému, a poslala sovu výrobci svého parfému, aby posoudil, které ingredience spolu tak podivně reagovaly, a navrhl nápravu.
„Do postele se nevejdu, musím spát na podlaze, ven jít nemůžu…“ lamentovala nešťastně.
Hagrid bezradně pokrčil rameny. „No to jo. Lidi by na tebe vejrali jak na bílou vránu.“
„Kdyby vrránu,“ Olympa rezignovaně popotáhla černé chloupky, které mezitím povyrostly, zhoustly a začaly se jí na obličeji kudrnatit. „Spíše ovci. Čerrnou.“

Zakašlal. „Tak jak to vypadá?"
Madame Pomfreyová se na něj zamračila a dál mávala hůlkou.
“Tak zlé to zase nebude, ne?"
Už mu bylo teplo. Dokonce mu bylo horko a začínal se ze všech těch ohřívacích kouzel potit!
Podívala se na něj. „Zasloužil byste."
„Co bych si zasloužil?" zeptal se s úsměvem.
„Nechám si vás tady. Alespoň tři dny, možná déle. Budete pít čaj a odpočívat. Na někoho jako vy je lektvarů škoda! Týden tu budete! Za trest. Však vy si to příště rozmyslíte. Cachtat se. V listopadu!"
Týden nedá… Schlíple ji poprosil: „Tak mi to odpusťte…"
„Takovou lehkomyslnost? Nikdy!"

Lucius se oblékal velmi pomalu. Neměl kam spěchat. Slyšel z okna zvuk přemístění a netušil, kam se Charlie vydal. Dříve než ráno ho nenajde.

Přemýšlel, proč ho jeho sponzoring tak popudil. Šlo o to, že ho platil? Že to tajil? Nebo proto, že to byl zrovna on?

Možná si to maloval moc jednoduše. Nebyl jako Narcissa, která se jako jediná vzepřela Pánovi zla. Nejspíš by ho Charlieho rodina pořád považovala za věrného Smrtijeda.

Zřekli by se Charlieho? Mohl by kvůli němu získat skvrnu na cti?

To nesměl dopustit. Musel mu vysvětlit své pohnutky tak, aby nezbyl prostor pro špatnou interpretaci.

„Ten bylinný krrém stvořřil oprravdový odborrník. Tak jemná texturra! Navíc je naprrosto bez vůně, takže jsem mohla použít i svůj oblíbený parrfém, kterrý jsi mi dal k narrozeninám,“ rozplývala se Olympa. „Prrostě mudlovský a kouzelnický život a svět v dokonalé symbióze!“ Otočila se od zrcadla a rozzářeně pohlédla na manžela.
Hagrid zvedl oči od jakéhosi mudlovského časopisu a strnul. Na obličeji jeho ženy se objevily tmavě fialové skvrny, které stále rostly, měnily barvu do zelena a na jejích okrajích vyrážely drobné černé chloupky.
„Noo… já bych teda řek, že von ten mudlovskej nebude s tím naším dycky tak ouplně slučitelnej.“

Letím na koštěti. Je to příjemné. Vítr si hraje s mými vlasy. Cítím, jak jsou dlouhé, jejich tíhu na zádech. Musíme je mít až někam po zadek.
Ohlédnu se po nich. A pak dopředu. Co to? Břicho?
Přistávám. Potkávám se s mužem. Zářivě modré oči. Měl Libericu?
Běsní. Vymlouvám se. Běsní dál.
Odstrčí mě. Spadnu. Bolest. Rodím. Křičím. Hodně křičím.

Zamrkám. Nerodím. Vize končí. Jsem se svými přáteli v čajovně u vodní dýmky. Nohy mám roztažené. Všichni jsou mimo, všichni mají své vize.
"Měl jsem vizi, že čekám dítě. S někým modrookým. Ale ten mi pak ublíží a začnu rodit."

"Co to vyvádíš?" běsnil.

"Nic, jen jsem se chtěla proletět."

"Chceš snad ublížit dítěti? Víš, že jsi slabá."

"Ale dítěti to neublížilo, jsem v pořádku..."

Odporovala. To neměla dělat. To neměl rád.
Odstrčil ji.
Upadla. Na břicho. Porod začal.

Bolelo to. Moc. A měla strach. Bylo to moc brzo. Osmý měsíc.
Všechno ji to splývalo. Nic nevnímala. Ani to Obliviate neslyšela.
"Za ten porod můžeš ty. Spustilo to, že jsi byla hrát famfrpál."

Probrala se ráno. Dítě nikde.
"Umřel. Nedalo se nic dělat."

Nic jí nezbylo. Jen vrásky po těle. Vrásky z těhotenství. Z dítěte, na které se tak těšila.

1. Jakou kolej bych si vybrala, kdybych byla znovu v bradavicích?

a)Zmijozel

b)Nebelvír

c)Harvaspár

d)Mrzimor

2. Jaké vlastnosti si nejvíce cením u ostatních?

a)Věrnost

b)Čestnost

c)Upřímnost

d)Empatičnost

3. Na jakou stranu bych se přidala?

a)Fénixové

b)Bystrozorové

c)Smrtijedi

4. S kým si více rozumím?

a)S ženami

b)S muži

5. Komu bych se svěřila jako první, že jsem zamilovaná?

a)Regulusovi

b)Leonovi

c)Luciusovi

d)Billovi

6. Co by mi udělalo největší radost, kdybych to dostala?

a)objetí

b)květina

c)bonboniéra

7. Jaké krve jsem?

a)Mudlorozená

b)Míšenec

c)Čistokrevná

8. Kam do zahraničí bych se nejraději jela v tuto chvíli podívat?

a)Rusko

b)Československo

c)Francie

d)Amerika

e)Japonsko

f)Čína

g)Řecko

Charlie sbíhal schody po dvou. Výčepem, kde se stále ještě slavila výhra v kvízu, proběhl, aniž by si všímal ostatních krotitelů, kteří se chtěli chlubit svým výsledkem.

Měl vztek. Cítil takové ponížení, že měl dojem, že se nedokáže ani pořádně nadechnout. Rudá barva tváří překryla i pihy, jimiž měl posetý obličej. Přesto se však zlobil hlavně na sebe, protože Luciusovi okamžitě podlehl.

Hanba ho spalovala jako nevyléčitelná choroba. Byl si jistý, že kdyby tak měl žít, zemřel by studem.

Musel s tím něco udělat. Musel někde sehnat peníze, aby se sám na sebe mohl vůbec podívat do zrcadla.

Ale kde?

Olympa se shýbla a nadšeně vtančila do pokoje. Na stůl vyskládala hromádku přípravků na stárnoucí pleť z místního bylinného obchůdku.
„Prrodavač byl tak šarrmantní! Řříkal, že miluje moudrré grrandiózní dámy a já že jsem ta nejgrrandióznější!“
Hagrid sjel pohledem z manželky na její nákup. Pak statečně, ale opatrně pronesl:
„Holka, mám tě rád. Pro mě seš nejhezčí na celym světě. Ale myslim, že se nám něco stalo s překládacím kouzlem. Jo a nebylo by vod věci, dyby sis taky drobátko foukla do tej našej trumpetky. Já si už pár palců ufouk dneska ráno, dyž sem se praštil hlavou vo futra.“

Byl pro ni vším, čím jen mohl být. Byl jako umělec, který jí namaloval svět a i její život. Milovala ho a i když to nebylo vzájemné, dokázal jí vykouzlit úsměv na tváři. Používal všechny barvy duhy...

Zelenou pro naději, ve kterou doufala. Červenou pro lásku, kterou k němu chovala. Modrou pro smutek, při kterém ji slzy tekly po tvářích Žlutou pro světlo, kterým pro ni byl. A černou pro bolest, kterou jí dokázal způsobit....

Milovala ho a zároveň ho nemohla mít, a tak mu přála šťastný život s jeho láskou, které tajně záviděla to štěstí být po jeho boku.

„Domnívám se, že by výsledky terénních agentů mělo analyzovat víceoborové konsilium ...“

Edgecombeová přestala poslouchat. Možná kdyby to nebyla zrovna Weasley Grangerová, nepodlehla by nudě, ale averzí na nebelvírskou vševědku trpěla už od Bradavicích a ani deset let jí neubralo na intenzitě. Ještě dnes se ze spaní budí pocitem rašící vyrážky.

„... malovat svět ...“
O čem to ta Grangerová žvaní? Marietta jukla na poznámky zapsané bleskobrkem.
„Nemůžete na ně experimentálně sesílat kouzlo ZAPOMEŇ různé intenzity a pak jim malovat svět na růžovo pro vytvoření nových vzpomínek. Riskovali bychom poškození jejich mozku ...“

Koho to zajímá, než konsilium nalezne řešení, všechno půjde podle Marietty.

Drahý Severusi,
mrzí mě, že bylo naše setkání tak krátké. Musím ale přiznat, že jsi mě ohromil svou pohotovostí a ochotou pomoci příteli v nouzi, i na úkor své pučící kariéry. Přátelé, kteří jsou ochotni kvůli nám riskovat vše, jsou velmi vzácní, a jsem rád, že jsem viděl i tuto Tvoji stránku. Přestože byla naše konverzace poněkud hrubě přerušena, rád bych na ni někdy navázal a prodiskutoval Tvé plány. Lektvary jsou Tvou vášní, že? Mám přítele, který hledá talentovaného učně. Možná bych vás mohl představit, co říkáš?
Mladí lidé jako Ty mi dávají naději v lepší budoucnost.
Srdečně
Thomas Riddle

Hermiona měla jednání s představeným a Rona s Hugem zavedli do dětského koutku.
Jakkoli nepravděpodobně to zní, v Budči je dětský koutek. Nic luxusního, pískoviště a krabice s hračkami ve slepé větvi jakési prastaré chodby.
Hugo spokojeně demontoval poslední kolečko z otriskaneho bagru a Ron si bezmyšlenkovitě kreslil obrazce do písku. Něco tu bylo. Cítil to. Nemůžete kamarádit s Harry Potterem a nemít jistý… instinkt.
Něco tu bylo. A Ron to ignoroval. Taky důsledek přátelství s Harrym a konec konců i manželství s Hermionou.
Ron si bezmyšlenkovitě kreslil obrazce do písku a kdesi daleko ve vesmíru vznikaly a zanikaly světy.

Cestoval jsem po světě. Chvíli jsem se cítil svobodně. I když povinnosti mě stále čekali. Oženit se a mít děti. Stát se hlavou rodu.

Pak jsem objevil Fénixe. Přidal se k nim. Seznámil se. Bojoval.

Změnil jsem se. Přišel jsem o něj. Zase ho získal zpět. Už jsem věděl, že nechci nic změnit. Že musím jít s pravdou ven.

"Jsem vlkodlak."

Otec se naštval. Už nemůžu mít děti. Byl jsem slaboch.

Teď přijde to těžší oznámení.
Naštve se ještě víc. Ale stačí jeden pohled, stisknutí ruky. Vím, že bych neměnil.

"...a jsem bisexuál. Miluju Jamese a chci s ním být."

Domů dorazil pozdě a hned, dokud to měl v živé paměti, se vrhl na hlášení pro Edgecombeovou. Vytáhl pergamen, bleskobrk a spustil:

„Martha Stark, věk 41 let, učitelka matematiky. Krátké vlasy, brýle, sportovní oblečení. Působí bojovně.
Podle záznamu byla ZAPOMEŇ vystavena dvakrát. Poprvé v dětství, kdy jejího spolužáka napadl vlkodlak. Zaklínadlo fungovalo částečně, rozumově to popírá, ale nemůže se zbavit pocitu, že kamaráda snědla příšera. Po ...“

Ze soustředění ho vytrhlo bzučení SMSky.
„Sorry jako, ale v sobotu s váma nikam nepůjdu. Nikdo mi nebude zakazovat, jestli smím nebo nesmím na koncert, zvlášť když mám lístky na zaručeně poslední koncert KISS.“