Glee

Slash 15+
Kurt rád vypadal dobře – chtěl být štíhlý, pevný, ohebný – ale nesnášel sporty. Kolektivní hry, při kterých se všichni potí a funí, nebo příliš namáhavé posilování. Naštěstí měl rád jezdectví.
Jeho hřebeček se jmenoval David, byl mírně jankovitý a samorostlý, ale se strpením se nechal osedlat.
Tahle chvíle, kdy se společně jen tak projížděli – nejprve krokem, pak v nemilosrdně cvalovém tempu – patřila k nejoblíbenějším částem týdne. Do cíle dojížděli živým klusem.
Při vyvrcholení Kurt málem vypadl ze sedla. Ještě že David nebyl jenom koník a dokázal ho přidržet.
Stehna, boky a hýždě měl v jednom ohni; prospěšné figuře to tedy bylo!
Poznámka: Nečetl jsem ostatní drabbles, takže je docela dobře možné, že jsem někomu nevědomky "okopíroval" nápad, za což se omlouvám stejně jako za pochybnou kvalitu :]

David se zadumaně prohlížel nahý v zrcadle.
Nikdy se nepovažoval za krasavce, měl přece oči.
Po tréninku stačil kradmý pohled do sprch a jeho sebevědomí padalo níž a níž.
Jak by se jen Kurtovi mohlo líbit jeho veliké chlupaté břicho, naducané tváře, ale zase díky tuku docela pěkně kulaťoučký zadek?
Zrovna Kurtovi, který sám je dokonalost sama, s jeho bezchybnou pokožkou, pevnými boky? Dost! S tím se musí něco udělat. Hned!
David začal nesmyslně hubnout. Jedl jen saláty, trénoval, cvičil jako blázen...
Pak uviděl Kurta s Blainem…
Nemá šanci! Vypařila se! Začal zase normálně jíst a trápit se pro něj.

AU, protože tohle je prostě z logiky věci blbost, ale pokuste se to přehlédnout :D Ostatně, tvůrcům tohohle seriálu to taky vrásky nedělá, tak proč by je to mělo dělat mně?
Byl doslova převálcovaný. Sprcha jeho svaly uvolňovala jen trochu, a ještě ho čekala cesta domů. Vůbec nevěděl, jestli se mu podaří doplazit se aspoň do auta.
„Dokud nebudeš pevný v bocích, budeš dopadat takhle,“ ozvalo se za ním posměšně a on se poplašeně otočil. Josh stál ležérně opřený o vydlaždičkovanou stěnu a sjížděl ho pohledem. Davidovi zahořely tváře.
„Jak to mám ale udělat?“ zeptal se tiše. Nebyl si jistý, že ho druhý chlapec přes sprchu slyšel.
„Musíš trénovat, zpevnit postavení. Zítra ti ukážu jak.“ Takže slyšel…
Druhý den trénovali. A David si během toho uvědomil, že pro holky je ztracený.
A/N: Ráda si představuju, že David pochopil, že se pro holky nenarodil, ještě předtím, než se zamiloval do Kurta. A hrozně mě baví pronikat do zákoutí pravidel amerického fotbalu...

Upozornění: Homosexualita - ale jen v náznacích ;P
Občas je fajn sednout si do kouta a jen... snít.
Kurt + Blaine skvělo se v trhačce v obrovském srdci, na něž se jistý hoch zaujatě koukal.
Ono se říká... Co je psáno, to je dáno. Když ale... Byli přátele, ano. Ale nebyl si jistý, jestli by Blaine... Jestli by mohli být něco víc.
Taky se říká 'Stačí jen věřit.' Ale věřit tomuhle? Nebylo by přiliš velké štěstí, kdyby Kurt konečně potkal někoho, jako je on sám a pak by byli... pár?
Rozhodně schoval trhačku a vydal se na schůzku Slavíků. Jak se říká... 'Lepší konat, než jen naprázdno doufat.'

Upozornění: homosexualita (podle Glee kánonu - tohle upozornění je hlavně pro ty, kteří Glee nezají a náhodou by se k tomuto dostali ;) )
Kurt postával před zrcadlem a prohlížel si dva svetry, které si plánoval vzít na výroční sraz New Directions.
Červený byl moc nápadný a v tom černém si připadal jako na cestě na pohřeb. Potřeboval slyšet Blaineův názor...
„Blaine? Mohl bys sem přijít?“
Sedl si na postel a složil hlavu do dlaní. Asi nikam nepůjde. Nemůže si dovolit mít horší outfit, než Rachel Berry – mistrině antimódy.
V tom se zpoza dveří vynořil Blaine: „Zlato, a co kdyby sis vzal tohle? Je to stejná Daltonská kombinace barev a budeme k sobě ladit...“
Kurt mu z rukou nadšeně vytrhl jejich stará slavíkovská sáčka.

odehrává se někdy v budoucnosti
Dave se na večírku bavil, tedy až do té doby, než se za dveřmi objevila policistka.
„Kde je majitel? Tohle je rušení nočního bytu.“
Sakra.
„Tady, David Karofsky.“
„Těší mě. Glorie. Pusťe to!“
Někdo zapnul hudbu a policistka se začala vlnit okolo něj a rozepínat si košili. Aha, takže striptérka na rozlučku se svobodou, originální. Jenže... Nepřišlo jim divné najmout ženu? Protože si zítra bere muže.
Očima vyhledal Azimia. A ano, podle jeho výrazu byla striptérka zcela v jeho režii. A očividně mu „ta chyba“ nedocházela.
Co teď?
„Rozjeť to, kotě!“ přikáže David Glórii a rozhodne si tu absurditu užít.

Jeho život byl jedním slovem úžasný!
Měl báječného přítele, dobré kamarády, skvělé známky a hřejivý pocit spokojenosti kdesi u srdce. Prostě vše, co by si mladík jeho věku mohl přát.
Ale…
Jeho idyla byla narušena jedním velkým tučným ALE.
Nějak nemohl přestat myslet na to, že by možná mohl mít ještě něco ideálnějšího. A myslel na to od té doby, co Sebastian…
Prokletý Sebastian!
Vstoupil mu do cesty v tu nejnevhodnější dobu. Nemohl kvůli němu spát, nemohl se soustředit a vychutnávat si život tak, jak by chtěl.
Protože v těle kolovala touha a v dlani pálil papírek s telefonním číslem.
Přiznávám, jsem pirát! :D A tohle je moje druhé Seblaine drabble v životě

Když konečně sevřel malý uzlíček v náruči, pomyslel si, že přistoupit na dítě s náhradní matkou byl nejlepší nápad na světě.
„Podívej na ty rozkošné prstíčky!“ Jeho partner si je poslušně prohlédl a na dítě se usmál.
„A ty tvářičky! A rtíky! A vlásky,“ rozplýval se Kurt. Jejich novorozená dcera na něj upírala čokoládové oči, jako by mu rozuměla.
„A vidíš ten nosánek?“
„Vidím. Vypadá velký,“ poznamenal Dave. Kurt se znovu zahleděl na dcerku a zbledl.
„Pane Bože! Davide, máme mikroskopickou verzi Rachel!“
„Z toho vyroste,“ uklidňoval ho David. Ale pomyslel si, že ruku by za to do ohně nedal.

Poznámka: Odehrává se před dílem On my way. Kurt ale tentokrát telefon zvedne.
Dave si vždy myslel, že to on a jeho kamarádi vynalezli házení ledové tříště do obličeje jako formu výsměchu. Jenže i v nové škole byla ledová tříšť a zde se také používala k ubližování spolužákům. Tentokrát byl ale terčem on sám. Nešlo jen o chlad, který se vám rozlévá po celém těle. Nejhorší na tom byly ty pocity – strach a stud.
Nemohl zůstat ve škole, nemohl jít domů. Bylo jen jedno číslo, na které mohl zavolat a doufat, že bude vyslyšen.
*
„Zrušil jsem si i facebook, psali mi na zeď hnusný věci. A všichni si mě odebrali z přátel. Všichni.“
S Kurtem seděli v parku.
„Je mi to líto.“
„Jak mi tohle můžou dělat? Byli jsme přece kámoši. Tohle jim nikdy neodpustím.“
„Já jsem ti odpustil.“
„Ale... jak jsi mohl? Ubližoval jsem ti, vysmíval se ti. Choval jsem se jako ten největší ubožák.“
„Ten kdo šikanuje je vždycky ubožák. Změnil ses. já taky. A i jim to snad jednou dojde. Jen mi je líto, že sis tímhle musel projít.“
Dave ví, že má Kurt pravdu. A taky ví, že se musí vrátit do školy a dál přijímat ledovou vodu v obličeji. Nemůže jim dát pocit vítězství. Teď už to ví.

Stála jsem tam na stupínku a koukala na ty tupé obličeje, za které jsem dnes byla ráda. Bylo mi jedno, jak se na mě Shuester soucitně kouká s tím jeho vřesovištěm na hlavě. I když... Mohl si ho nějak upravit. Kvůli Jean.
Všichni čekali, až začnu reč. Jenže já nemohla. Už při pomyšlení na to, proč jsem tu, se mi v krku tvořil jeden velký knedlík. 'Pitomé slzné kanálky!' cítila jsem, jak mi po tváři stéká jedna slza následovaná druhou.
Shue přišel a převzal mé poznámky. Neměl správný tón, ale já se alespoň mohla soustředit na Jean. Mou milovanou sestřičku.