Pipi Dlouhá Punčocha

Seděli v jeskyni nad mořem, bosýma nohama klátili ve vzduchu a pozorovali, jak se slunce pomalu noří do oceánu.
"Tohle mi bude chybět," povzdechl si Tomy.
"Mně bude chybět Pippi," vzdychla Anika, "ale už se moc těším na maminku. Na tatínka ovšem taky."
"Pippi, opravdu tu chceš zůstat?"
Místo odpovědi se ozvalo popotáhnutí nosem.
"Pippi, ty pláčeš?"
Pippi si rychle otřela mokré tváře.
"Kdepak! To nejsou slzy, to je rum."
"Rum?"
"Vy nevíte, že když to námořník přežene s rumem, tak mu pak teče i z očí!?"
"Copak ty jsi pila rum?"
"To ne, ale snědla jsem hromadu rumových pralinek!"

První večer ve vile Vilekule se Pipi vyzbrojila baterkou a vydala se do sklepa na lov dávno zapomenutých pokladů. Už po dvou hodinách pátrání objevila jeden nový živočišný druh, černou díru ve staré zavařovací sklenici a krabičku s pastelkami a nápisem VŠE, CO NAMALUJEŠ, OŽIJE.
Druhý den ráno si pastelkami nakreslila dva kamarády, Tomyho a Aniku. Pastelky fungovaly bezvadně. Tomy s Anikou se opravdu chovali jako skuteční.
Podle příbalového letáku mají namalovaní lidé jen jednu nevýhodu - rozpustí se pod dešťovou vodou. S tím si ale Pipi hlavu neláme. Tomy s Anikou jsou slušně vychovaní a vždycky s sebou nosí deštník.

„Uděláme si ty nejchlupatější knedlíky, co jste viděli,“ rozhodne Pipi a hned dodá: „Tomíku, skoč do sklepa pro povidla!“
Tomy se zachvěje. Vchod do sklepa vily Vilekuly se na něj zubí jako tlama příšery.
Tři schody, nohy přestávají poslouchat a potom jej spolkne tma. Zavařovací sklenice zírají jako obrovské lesklé oči, cosi šustí – blízko, příliš blízko. Tomy téměř nedýchá, popadne povidla a vyběhne ven.
Večer, až Tomy s Anikou odejdou, naloží Pipi na talířek tři chlupaté knedlíky a bosá v pyžamu vklouzne do sklepa. Talířek položí na zem.
„Dík, žes ho nepolekal,“ špitne.
Kolem nohy se jí láskyplně ovine chapadlo.

„Uděláme si ty nejchlupatější knedlíky, co jste viděli,“ rozhodne Pipi a hned dodá: „Tomíku, skoč do sklepa pro povidla!“
Tomy se zachvěje. Vchod do sklepa vily Vilekuly se na něj zubí jako tlama příšery.
Tři schody, nohy přestávají poslouchat a potom jej spolkne tma. Zavařovací sklenice zírají jako obrovské lesklé oči, cosi šustí – blízko, příliš blízko. Tomy téměř nedýchá, popadne povidla a vyběhne ven.
Večer, až Tomy s Anikou odejdou, naloží Pipi na talířek tři chlupaté knedlíky a bosá v pyžamu vklouzne do sklepa. Talířek položí na zem.
„Dík, žes ho nepolekal,“ špitne.
Kolem nohy se jí láskyplně ovine chapadlo.

Kdo znal její pravej hák, věděl, že jde vo kejkák.
Malíčkem zlomila klíční kost Rockymu,
Chuck Norris přál si ji zlanařit do týmu.
Rezavá a pihovatá, stejně jako její táta.
Úsměv táhlý od ucha a na lýtku punčocha.
Do pohádky nelze vepsat krvelačné choutky,
při nichž k zemi posílala příliš drzé floutky.
Jako Jackyll ve dne vlídná na Toma a Aničku,
v noci coby Hyde se mění v krvelačnou Mlátičku.
Krycí jméno Pipilota nepřátele mělo zmást,
boží mlejny melou stále, tak i na ni sklapla past.
Jednou takhle v kadibudce tříska se jí zadřela,
na otravu krve tehdy nešťastnice umřela.

Pipi si listovala knihou, ale i když listovala a četla na přeskáčku, byla stejně zmatená, jako kdyby četla pěkně od první stránky. Nakonec ji hodila za hlavu.
"Pááábení!"převalila na jazyku to slovo. Jí se víc líbilo paběrkování, ale pábitel byla docela určitě taky. Svalila se na postel a nohy nechala padnout ještě zvlášť, několikrát.
Tohle ale chtělo nový, neotřelý čin, který by ji zapsal...
Skutálela se z postele a zalovila v prachu pod ní. Všichni by o ní docela určitě řekli, že zrovna ona své pábitelství dokazovat nemusí, ale nebylo nic špatného na tom aspoň řádně zakopat nový poklad.

Pipi volala do trychtýře jako do megafonu: "KRÁŠLENÍ! VSTUPTE, KDO MÁ ZÁJEM!"
Na verandě vily Vilekuly seděla paní učitelka. Než se nadála, měla na tvářích místo líčidla rozmačkané maliny. Šťáva z nich malovala zajímavý ornament na jejím límečku. Pipi využila moment překvapení, popadla pytlík mouky. Místo make-upu jí ho sypala na hlavu. "Ty uličnice," láteřila nebohá žena, "okamžitě mě toho zbav!"
"HEPČÍÍÍ!" její kýchání neustále vířilo mouku. "HONEM!"
Pipi bleskurychle pokropila konví bílý oblak. Jekot vystřídalo zlověstné ticho.
Pipi hrábla učitelce do vlasů. Těsto se jí lepilo na prsty."Tomy! Aniko! Pojďte si hrát! Mám bezva modelínu, jen trochu lepí."