Utajený

“Najít dnes klid, je téměř nemožné. Lidé spěchají, ženou se za pochybným potěšením, za slávou, za bohatstvím. Jsou jako dravá bystřina, kde by měli být líným veletokem.
Hledal jsem své místo ve vnějším světě dlouho a nemohl je nalézti. Až jsem přišel sem.
Tady mé tiché rozjímání ruší jen padající okvětní plátky. Čas tu plyne pomalu.
Nechci o svůj ráj přijít,” dořekl, setřel spící princezně z tváře kapku princovy krve. Zahradnické nůžky otřel do princova pláště, jeho tělo si přehodil přes ramena a snesl ho dolů do sadu.
I na desátém královském hrobě v řadě budou do roka kvést růže.

Po sedmi letech...
Ta místa se vůbec nezměnila.
Jen v tom že tenkrát, když jsme zde vybojovávali tu největší bitvu svých životů, byl všude napadaný sníh.
Teď v plném létě zde všechno kvetlo. Keře podél cesty byly obtěžkány záplavou opojně vonících květů. Mezi nimi jako stráže stály vesele se třepetající břízy.
Kočár nás pohodlně vyvezl až k bráně.
Ta byla otevřená, křídla pevně zaklesnutá do trávy a květin.
Jen jedno místo bylo stále ještě holé a holé zřejmě i zůstane.
Dali jsme tam růži.
Jen jednu za tu ubohou duši.
Na místo, které kdyby bylo hrobem, neslo by nápis Dracula.

Byl mi svěřen náročný a důležitý úkol. Střežil jsem tajemství, které se nesmělo dostat na světlo.
Snad jsem byl příliš slabý, snad jsem se provinil přílišnou láskou a úctou k vědění, že jsem ho tak dlouho ukrýval. Lituji toho.
Věděl jsem, že ho nemohu skrývat navždy.
Kdyby jen bývali poslušni! Měli si hledět toho, co jim bylo určeno, a ne se starat o to, co jim mělo zůstat skryto.
Jen kvůli tomu zahynuli. Pro své hříchy a nedostatek pokory.
Co je však několik bezvýznamných životů oproti Pravdě, již je nutno hájit před bludy a znectěním!
Úkol jsem splnil, odcházím spokojen.

Bylo krásné odpoledne. Seděl na břehu řeky, mžoural do sluníčka a v duši se mu, na něj nezvykle, začal usazovat mír.
"Ehm. My sme se ti přišli-"
Vrhnul na ně pohled, kterým je dostal ze své blízkosti.
"Tak ne."
Za deset minut přišli znovu.
"Podívej, my chápeme, že se můžeš-"
Znovu po nich hodil očima a přidal i kamínek, který ležel na břehu.
Prchli do bezpečné vzdálenosti a dali hlavy dohromady.
"Hele, co jsme ti přinesli!"
Zvedl se. Všichni ustoupili, ona dokonce zavřela oči.
"Zabít málo." pronesl Hulk.
"Ty oškubeš, vykucháš, upečeš. Pak já už nezlobit."
"Jak se škube slepice?"

Tolik miloval Ráchel! Vzpomínal, jak se poprvé potkali. Byl ochoten pro ni zemřít. Co proti tomu byla dlouhá služba? Jákobovo srdce se postilo sedm roků. Uběhlo to jako voda. Těšil, že budou svoji.
Jenže otec Ráchel mu v noci podstrčil starší Leu. Pro nedočkavou touhu si toho nevšiml. Tma přikryla vášeň.
Ranní světlo odhalilo podvod. „Zabít málo,“ našeptávala mu zloba. „Tys mne oklamal!“ rozčíleně křičel Jákob.
„Máme zvyk provdat nejprve starší dceru, potom mladší. Můžeš si po týdnu vzít i Ráchel, ale odsloužíš dalších sedm let,“ oznámil nekompromisně tchán. Jákoba to neodradilo. Konečně byla Ráchel jeho.
Máš taky takovou lásku?

Tma houstla. Sledoval jsem stopu kluků a v duchu trnul, co nás čeká tentokrát. Nebylo to naše první dobrodružství, ale nikdy se nedalo odhadnout, kam se to zvrtne. Tohle bylo nepřátelské území a stát se mohlo cokoliv. Nemluvě o poprasku, který nastane doma, jestli na náš noční výlet přijdou.
Kluci se náhle zastavili a já zadržel dech. Před námi se vynořila strašidelná silueta svatojakubského kostela. Noc prořízlo tlumené světlo baterky.
„Zhasni…“
„Zhasni a koukej okamžitě spát, ráno vstáváš do školy,“ ozval se nade mnou rozzlobený mámin hlas. Neochotně jsem vystrčil hlavu zpod deky a odložil na noční stolek Záhadu hlavolamu.

Nervózně okusoval konec tužky, tiskl zuby do dřeva tak silně, až se vyštíplo několik třísek. Jedna z nich se mu zabodla do rtu. Syknul bolestí a konečně začal psát.
Vážený pane Rogersi,
píši Vám jako člověku, kterého nesmírně obdivuji. Jednou bych chtěl být jako Vy. Hrdina. Jsem zatím jen malý kluk, ale věřím, že jednou zachráním svět. Obdivuji Vás, Vaši odvahu, Váš smysl pro čest a Vaše skutky, které jste ve jménu vlasti vykonal.
Dopsal, přečetl těch pár řádků, následně papír zmuchlal a zahodil, aby začal znovu.
Captain America byl možná mrtvý, ale malý Phil mu dopisy nikdy psát nepřestal...

Kolonie začala doslova z ničeho, kdy jejich předkové po přeletu nehostinným Vnějším světem nalezli chráněné místo s příznivým klimatem a dostatkem potravy. Jejich rod se počal utěšeně rozrůstat na náhorní plošině rozdělené rozeklaným údolím i v jejím širokém okolí.
Dějepisci by příchod Trojice nejspíš nazvali invazí. Teologové božím trestem. Smutnou pravdou však je, že z jejich národa nepřežil nikdo, kdo by o osudných událostech onoho dne mohl podat zprávu. Všichni skončili probodení, zakousnutí, ubití nebo utonulí.
„A je to,“ přikývla spokojeně Šebestová, když řádně vydrhla Kropáčkův jazyk rejžákem. Pak se spolu s Machem a Jonatánem zvětšili u Kropáčka v pokoji.

„Kulíku, co uděláme s tím bobříkem odvahy?“
„Nevím Bubíku.“
„Co kdybychom navštívili strýčka Skrblíka, kluci?“
„Výborný nápad, Dulíku, určitě nám poradí.“
„Myslíte, že bude v pokladnici?“
„Jistě, kde jinde by v tuhle dobu byl.“
„Strýčku Skrblíku, jsi tady?“ zavolali všichni chlapci najednou.
„Ano chlapci, jsem tady dole. Co byste potřebovali?“
„Splnit bobříka odvahy. Ale nevíme jak.“
„Skočte za mnou dolů.“
„Ale my se bojíme výšek,“ zapištěli.
„No právě proto, tím toho vašeho bobříka splníte.“
„Ale co když se nám něco stane?“
„Moje zlaťáčky ještě nikomu neublížily.“
„Tak my jdeme na to.“
„Vidíte, zvládli jste to bezvadně.“
Poučení: Odvážnému štěstí přeje.

Nejhorší Ignáciovy obavy se nakonec nepotvrdily… ale i tak to měli upíři v dnešní společnosti těžké.
S láskou vzpomínal na doby dubových kolíků, zarostlé staré podivíny a rádobyokultisty s biblí v jedné ruce a s kuší v druhé.
Spořádaný krvesaj dneska nemohl ani pořádně pouštět hrůzu, protože namísto vyděšeného ječení se v mnoha případech dočkal výkřiků, ale nadšených. „Vem si mě, kousni mě, zůstanu s tebou a budu tě navždy trápit.“ Brrr.
Invaze dutých hlav, nic jiného.
A mohla za to banda cvoků s diamantovou lupénkou, mor a syfl na ně.
I když... oni už ho vlastně tak trochu měli.