Moje články

"No, když nepovíš, tak nepovíš. Už není čas." Ukko chytil svázaná zápěstí v krajkových manžetách a vlekl zajatcem k padacím dvířkům. Sklípek není nejlepší temnicí, ale poslouží. "Hans, vem ten trámek na závoru."
"To nemůžete, jsem šlechtic! A vyslanec jeho císařské milosti! Mám práva posla!"
"Máš tak právo být tu zapomenut, pokud ten přepad nepřežijeme."
Svázaný muž dopadl do vlhké hlíny pokryté svraštělými zbytky kořenové zeleniny a plísní a čtverec světla nad ním s bouchnutím zmizel.
"Počkejte, ne! Branka u řeky! To je nejslabší místo!"
Dvířka se otevřela.
"Výtečně, mylorde!" Zašklebil se Ukko. "Vidíš, Hans? Uč se. Tohle většinou zabírá."

Krajinu okolo Varennes rozdělují remízky a zídky na rozkošná políčka a pastviny. Tančí v nich slunce a voní léto. Tady páchne revoluce: Krví a strachem. Jezdci s copánky pod vysokými čapkami dorážejí raněné měšťany, obvazují si rány, nabíjejí pistole a prohlížejí čepele šavlí. Cizí kontrarevolucionáři.
"Nebojte se, hercegnőm! Lidé vašeho pana chotě by vás vezli kočárem, po silnicích, krz město... Tam byste se setkali se skutečnými překážkami. Tohle je jen zaškobrtnutí. Za pár hodin a strhaných koní jsme v Montmédy. Tam nám snad odpustíte skromnou cestu v sedle a v převleku. Vždyť jsme jen sebranka, chlapi vašeho vznešeného pana bratra."

Všechnu svou víru a naději vložil kovářský tovaryš do nové, masivní píšťaly nabité dvojitou dávkou prachu a cínovou kulí. Čekal, až se mu naskytne příležitost k výstřelu. Viděl tak, jak se odvíjí celý plán, krvavé přepadení měnící se v debakl, jak jezdec, stržený z koně, měnil členy tlupy v krvavou tříšť, aniž by přes svou zbroj cítil jejich rány. Rytířská zbroj, symbol urozenosti, útlaku a starých pořádků.
Vypálil.
Přímo doprostřed kyrysu.
Železný pán dokončil sek, přehmátnul na meči a hodil jím jako oštěpem.

"Dvojitý prsplech ze silné oceli, jen svrchní část je povrchově zakalena. Zázrak moderní zbrojířské techniky, můj pane!"

"Mezi orchidejemi, v netřeskových skalách, dokonce i mezi sněženkami se fotil kde kdo. Ale tohle pozadí je skutečně originální! A chutné..." Dáma oděná pouze ve zřaseném šifonu odložila Cohibu Behike a vychutnala zralý plod. Pohled překypující lascivitou. "Rád bych milady upozornil, že zadání znělo akta, ne akty..." "To je váš problém. Já očekávám, že budu ohodnocena způsobem odpovídajícím mé postavě. A postavení. Rozumíme si?"

"Ber to z tý lepší stránky. Nemusíme pro ni tenhle mizernej stín dobýt. Vidím to na job pro tři, jen obušky. Bude to první literární soutěž vyhraná fotkou, ale jednou sloužíme princezně Florimel, takže zázraky ihned..."