Moje články

"Člověk, který dobrovolně vyskakuje z letadla, když nepadá je magor!" bránil se Pedro.

"Já neříkám, že nemáš pravdu,"smál se Crevan a snažil se překričet vítr. "Ale to neznamená, že dnes neskočíš."

"Co když nechci?!"

"Blbý, skáčeš!"

"A proč neskáče někdo jinej?! Co Guilliom?!"

"Jestli ses pořádně nepodíval, tak už skočil. Všichni skočili. Jsme tu sami..."

Crevan ukázal na prázdné lavičky v letadle.

Pedro se na Crevana zadíval. 

"Padák sis balil sám a já to konrtoloval. Lana se ti nezamotají..."

"Minule se zamotaly, horších dvacet vteřin jsem nezažil."

"Přežil jsi a proto jsi tady," Crevan se usmál.

"Skákej!"

"Spolu?"

"Jdem!"

Pedro pozoroval Crevana jak obchází svého koně, škaredou potvoru ze všech stran. Podivně zbarvená klisna měla totiž onen nechvalně proslulý zvyk kousat a kopat. 
Crevan si ji ale vybral.

Tvrdil, že je to mrcha.

Ona ho několikrát nakopla.

On ji kousl do ucha. 

Velmistr chtěl vidět očkovací průkazy. 

Obou. 

Blue Tits se smál. 

Pak tvrdil, že by Crevan potřeboval jiného koně, prý je na takovou potvoru už moc starý. 

Crevan mu řekl ať jde do háje.

Když vyjeli na hlídku byl to jeden z nejlépe pracujících týmů.

Podle otce Dominika malý zázrak.

Podle Pedra?

Naprosto dokonalý paradox.

Nebo jen Crevan.

"Proč se směješ?" Pedro se nechápavě zadíval na Crevana který se nepokrytě culil. To bylo divné. Protože tohle on nedělal. Crevan dokázal být cynický bastard, sarkastická potvora a smát se nebezpečí do tváře, ale tohle bylo zahihňání! Tím si byl jistý.

"Jsi nemocný?" napadlo ho jedinné možné vysvětlení. 

"Ne...," Crevan se dál culil jak měsíček na hnůj.

"Provedl jsi něco Krugerovi?"

"Ne,..nebo si nevzpomínám..."

"Crevane, co se děje?"

Crevan, který už překonal ten podivný záchvat, vytáhl zrcátko.

Podal ho Pedrovi...

A ten zjistil, že jeho odpolední siesta si vyžádala velmi drsný polibek od slunce a spálenou přesně půlku obličeje.

Plížit se do kuchyně ve chvíli, kdy tam není kuchař je ...vždy trochu problém. Tedy, když vás chytnou. Pokud vás nechytnou...mno, není důležité co člověk udělal, ale to jestli ho u toho chytli. 
Crevan se poučil.

Nikdy se nenechat chytit se stalo jeho mantrou nejen na bojových akcích, ale i na ne zcela legálních cestách do kuchyně, když jeho nebo někoho z jeho družstva chytla mlsná.. 

Teď se tam plížil v podstatě z rozkazu. 

Guilliom chtěl oříšky.

Ty byly v kuchyni. 

Mise byla jasná.

Provedení...exelentní.

Jen vrznutí dveří prozdradilo, že ve spíži je o jeden balíček pistácií míň.

"Vánoce jsou svátky klidu a míru, Vaše Eminence," řekl tiše král. "I vy, ač duchovní, můžete chvíli odpočívat."

Richelieu se na něj zvláštně zadíval. "Pokud si to přejete, Vsše Veličenstvo, nicméně musím upozornit na círskevní povinnosti, které ..."

Král zvedl ruku. 

"Přeji si, ne, nařizuji Vám odpočinek, Eminence. Vím, ne dnes, ale zítra..."

"Rozumím,"uklonil se kardinál.

...

"Dostal jsem úkol, Eminence."

"Ano, kapitáne?"

"Mám vás vzít na venkov."

"Hmmm?"

"Odpočinek. Král to nařídil!"

"Ach..."

"Proč mám pocit, že jste to zařídil vy?"

"A jak bych to mohl udělat?"

"Armande!"

"Ano, Jeane?" 

Kapitán se zamračil.

"Vím, že jste to udělal!"

Kardinál mrknul.

Běžel. 

Před ním byl táhlý kopec a pak rovinka. Když vyběhl nahoru, musel ještě podél plotu a pak k té díře, o které věděl každý a žádný velitel ji nikdy nenechal opravit. 

Proklouzl jí jako úhoř a běžel dolů k ubikacím. Věděl, že je to přesně sedmset metrů. Podklouzla mu noha a čestvě doléčené koleno zaprostestovalo. 

"Kur...!" vyjekl, ale pokračoval dál. 

Už byl u ubikací...jasně, výtah někdo držel v osmičce, zaklel a bral schody po dvou. 

Pokoj.

Rychle sundat oblečení. 

A pak uniforma a kanady.

Schody dolu skákal po celých křídlech. 

Na nástup doběhl včas.

"Bratr seržant Crevan?!"

"ZDE!"

Blue tyhle tréninky neměl rád, ale ještě víc nesnášel, když figuranty dělali jeho přátelé. Teď musel zacvičovat nováčky, a ti je ještě neviděli skutečně krvácet...

...

"Ukol je jasný, panové. Cvičíme nové CLS. Musí si zvyknout na to co uvidí. A kdo dnes hraje mrtvého?"

"Ty seržante."

"Proč?!"

"Já byl minule," bránil se Pedro. "A Blue si stěžoval..."

"Měl jsi být mrtvola a ne tam usnout." 

"Ok, já to zahraju,"souhlasil Crevan a vzal si balíček umělé krve. S  ostatními se vydal k místu tréninku a začal s maskováním ran... 

...     

Když se ozval výbuch a křik, vyrazili. 

...

Crevan usnul...

A chrápal.

"Vaše Eminence, přece nemůžeme odmítat Anglického velvyslance po více než dva týdny."

"To je právě to, v čem se pletete Vaše Výsosti, mohu. A pokud se nemýlím, zahraniční politika nepatří mezi vaše oblasti zájmu..."

"Vaše Eminence...!" 

Kardinál mu beze slova nastavil ruku s prstenem. Králův bratr tiše zavrčel, ale nakonec se dle etikety uklonil a prsten políbil. 

Pak odešel.

"Proč je musíte vždy tak vytáčet, Eminence?"

"Teď pujde za velvyslancem, budou intrikovat a já pak svolím ke schůzce. Oni budou přesvědčeni, že jsem slabý...a pak jim unikne to podstatné."

"A to je?"

Úsměv.

"Že dělaji to, co chci já."

"To je blbost! Proč bys tam teď lezl! Víš co z toho bude?!"

"Jo? Co?"

"Průser!"

"Je to otázka života a smrti!!!" Bránil se statečně seržant.

"Crevane,..." Pedro se na něj zadíval skepticky. Co se oženil, vlastně mu Crevan přišel ještě víc cvok než předtím. "Přijde ti normální dráždit hada bosou nohou?"

"Nikoho bosou nohou dráždit nebudu, půjdu tam v kanadách."

"To je metafora!"

"To mi došlo!" Crevan si zapl poslední knoflík na blůze uniformy a nasadil baret.

Ohořelý.

"Krugell tě zabije."

"Možná, musíš ale uznat, že otázka správné ustrojenosti se nesmí zastavit před ničím. Ani inventůrou v našem výstrojáku."

"Když jsem řekl, že to můj wing zvládne, VĚDĚL jsem, že to ZVLÁDNE! Intervence vašich mužů málem celou operaci zhatila!" Maršál komander Richelieu se díval na kapitána speciálních jednotek - Mušketýrů.Ten stál v pozoru a při jeho výbuchu nehnul ani brvou.
"Kdyby tam nevlítli, Rochefort by zařval."
Richeleu nehnul ani brvou.
"Možná."
"Měl poškozený stroj."
"Cahousac by ho vyzvedl."
"Nařídil svým mužům se stáhnout..."
"Blbost..."
"Chtěl se obětovat, aby to ostatní zvládli domů."
Richelieu stiskl rty.
"To by..."
"Udělal. Je jako ty,... splnil by misi ..."
Richelieu zavřel oči.
"Všemohoucí..."
Kapitán k němu přistoupil.
Objal ho.
"Žije."
"Ano."
"Syn svého otce."

"Zvládl jsi to."
"Ještě si něco pamatuju,"zašklebil se Crevan. Pak si jen sundal rukavice a opřel se o skalní stěnu. Blue jen kývl, teď si mohl chvilku odpočinout. Vlastně musel. Seržant se o všechny staral od té havárie a předtím boj a ta krevní transfuze... Bylo toho moc.
"Guiliom nám posle nový vrtulník, až přestane tahle potopa." Blue kontroluje i ostatní a pak se vrací ke Crevanovi. Ten zaujatě sleduje jedno místo na zemi.
"Myš! Je tu s náma myší rodinka. Alespoň tu neumřem hlady, kdyby ta potopa trvala dlouho."
"Myši jako poslední BDP?"
"Chutnější."
"..."
"Fakt, mám to vyzkoušený."

"Crevane, klid."Blue mu položil ruku na rameno. Seržant se tásl. Zimou a vyčerpáním.
"Budu potřebovat tvoji pomoc."
"Já hlídám, ..tam..."
"Já vím, ale ostatní to zvládnou. Teď potřebuju tebe a tvoje šikovný ruce, jasný?"
"Jo,"Crevan kývl. Jako jedinný měl ruce v pořádku.
"Vem si tohle,"Blue mu podal tubu energy gelu.
"Je to hnusný."
"Jo, ale pomůže. A teď k tomu co budeš dělat, musím Jeana zalátat a ty mi pomůžeš..."
Blue se rozvykládal, Crevan vycucnul gel a poslouchal.
"Já tak nesnáším speed dating, cítím se pak tak využitej."
Blue se zasmál.
"Když to zvládneš, dám ti pusu."

Nevím, jak dlouho tu sedím. Déšť se změnil v liják a ten v bouři. Moji lidé jsou v suché jeskyni, ale potřebují ošetření...A tam ve tmě je cosi nepřátelského. Vím to. Cítím to.

Crevan bez hnutí seděl na stráži a hleděl do tmy. Ta byla těhotná vodou a očekáváním. Snažil se poslouchat a hledat pohyb.
Věděl, že tam něco je.
Slyšel občas sténání zraněných, ale to nebylo to na co čekal.

Jsou tam. Stopují nás. Vím o nich. Můžu je cítit. Vždy, když zamrkám jsou blíž. Nesmím povolit.

"Crevane,"tichý hlas se ozval kousek od něj.
Trhl sebou.
"Blue?"

"Pane, zůstaň s námi, když se připozdívá,"Crevan se tiše modlil, když obvazoval Bluovi hlavu. Blue byl bledý a ještě se neprobral.
Ostatní už se probírali. Robot sténal bolestí, pád mu zlomil ruku. Pedro měl prolomené koleno, Morreti zlomená žebra, Joseph vykloubené rameno. A pak to byl Jean, bledý jako smrt sama a o nějž se bál Crevan nejvíc.
Ale CLS byl Blue ne Crevan.

Konečně byli všichni alespoň stabilizovaní a v relativním suchu skalního převisu.
Crevan znovu zkusil spojení pomocí MATKY, ale odpovědělo jen ticho.
Spustil se liják.
Crevan hlídal.
Zraněné.
Trosky vrtulníku.

A to co číhalo ve tmě.

Měli tři vrtulníky! Schválně poslal o jeden víc. Crevan se stejně nevrátil.
"Byla tam bouře, museli se v ní ztratit. Spojení nefunguje."
Velmistr zavrčel.
Bouře už byla u jejich pevnosti. Teď nemohl nic dělat.
Jen čekat.

Crevan se probral. Visel v pásech a díval se na hořící keř.
Boží znamení?
Tady?
Kde?
Co?
Zamrkal.

A pak konečně...

"Ven! Musíme ven!" zaječel a rozhlédl se kolem. Byli tam zranění muži.
V bezvědomí.
Odřízl se.
Praštil se do hlavy.
Popadl prvního a začal ho tahat ven.
Když byli dost daleko, vrátil se.

"Bože pomož mi zachránit dalšího..."

Dostal ven všechny.

Vrtulník vybuchl.

"Přidrž si to!" zamumlá Blue a Crevan poslechne.
"Musím ven Blue."
"Vím."
"Zachráníš ho?"
"Dostaň sem vrtulník a má šanci."
"Dobře," s tím Crevan zmizí.

Venku ho čeká boj. Pedro ječící do vysílačky a vedro, co ho udeří do obličeje stejně jako pach krve a moči.
Stiskne rty.
Zacíli.
Výdech - zadržet dech.
Štěknutí výstřelu.
Splyne s ostatními.
Trefí se.
Pak znova a znova.

"Letí sem transportéry a Apač."
"Tolik?"
"Jo, velmistr odmítá riskovat, že se někde zapomeneš jak minule."
"..."

Vrtulníky dorazí za pět dvanáct.
Apač vyčistí cestu.
Všichni zrychleně nasedají.
Crevan nasedá mezi posledními.
Tentokrát letí domů všichni.
Malý zázrak.

Crevan si otře krev z čela a dívá se jak zdravotník zkušeně provádí primitivní trasfuzi. Možná toho kluka zachrání.
"Napij se, potřebuješ to." Pedro mu podá svou lahev.
Crevan jen přivře oči a poslechne. Vedro, intenzivní boj a teď ztráta krve, všechno si na něm vybírá daň.
Ale je lepší na chvíli sedět uvnitř jejich impovizovaného úkrytu, než venku bojovat proti...dětem. Zdrogovaným teenagerům co baží po jejich krvi.
"Crevane, nevím, co tam děláš, ale potřebujeme tě venku,"ozval se Ward ve vysílačce.
"Pošlu Pedra, ještě ze mě felčar tahá krev."
"Tak by měl končit, blíží se další vlna."
"Kurva."

"To bolí, to tak strašně bolí,"zraněný templář sténal bolestí a i když měl zaškrcenou nohu, zdravotník i Morreti věděli, že bude potřebovat krev, pokud to má vydržet až do nemocnice.
Rychlý pohled na levý rukáv, kde všichni nosili nalepenou krevní skupinu. Chyběla.
"Kurva!"
"Hej Josephe, jakou máš krevní skupinu?"
Zraněný ale jen sténal.
"To bolí..."
"Krevní skupinu!"
Zdravotník stiskne rty. Zvenčí se pořád ozývala střelba, jak se ostaní snažili odrazit útok.
"Já mám A plus."
"Já taky."
"To je špatná krev, potřebujeme nulu." Zdravotník si povzdechne. "A vím, kdo ji má."

"Crevane, potřebujeme tě uvnitř."
"Proč?"
"Máš správnou krev."

"Nechceš se osprchovat venku?"
Crevan mu ukázal prostředníček. Byl unavený, na plicích mu pískalo a do toho pršelo. a když tady pršelo, znamenalo to chlad a jemu bylo i tak zima.
Otevřel dveře své kanceláře, kde měl i postel. Dostal ji nově a teď po něm na podlaze zůstávala blátivá stopa.
Věděl, že by měl udělat spostu věcí ale jen položil zbraň na stůl a začal se svlékat. Uprostřed pokoje.
Jen s ručníkem přešel chodbu do sprch.
Pustil teplou vodu a tiše zasténal, když konečně po týdnu venku cítil teplo.
Někdo mu podal houbu.
"Máš bahno ve vlasech, oškrábej se."

"Co je tohle?"Crevan se podezdřívavě díval na divnou hmotu na svém talíři.
"To jsou vajíčka!"
"To nejsou!"
"Podle kuchaře jsou! A viděl jsi to ostatní?"
"Mám se bát?" Crevan hmotu postrkoval vidličkou po talíři.
"Tohle je slanina..."
Z Pedrova talíře na nějak koukalo spálené cosi...
"Bratr kuchař nás už nemá rád?"
"Prý mu Guilliom skrouhl rozpočet kuchyně."
"To je blbost, to by neudělal."
Creavan vzal pokusy o konzumaci podivné hmoty a odnesl tác a vyhodil jídlo do kyblu na zbytky.
V tu chvíli se ozvala jeho vysílačka.
"Crevane, ke mě."
"Kde jsi Guilliome?"
"U sebe a mám skutečná vajíčka."

"Co to je?" Robot, protože ta přezdívka mladému Templáři zůstala, zvedl starý náramek spletený z paracodu. Barvy měl vybledlé a místy vyšisované.
"To si někdo udělal náramek, takových tu ještě uvidíš,"Jean, jeden ze starších bratří, jen mávl rukou.
"Mám ho vyhodit?"
"Jo, klidně můžeš."

"Neviděl někdo..."Crevan se zastavil uprostřed kroku. "Nech to být!"
Oba templáři v místnosti strnuli. Crevan došel k Roborovi, vzal mu náramek a beze slova odkráčel.

"Co to bylo?"
"Nevím." Jean pokrčil rameny. "Pedro, nevíš co to mělo být?"
"Crevan ten náramek hledal půl dne."
"Ale..."
"Je to dárek."
"Od Guillioma?"
"Od jeho táty. Umřel."

"Kolik těch nových bot bude?"výstrojní seděl nad seznamem výstroje, co měla fasovat Crevanova jednotka.
"Jedenáct párů."
"Nepřišel jsi o jednoho?"
Crevan stiskl rty.
"Dorazila náhrada."
Výstrojní si povzdechl.
"Zlý?"
"Hmmm."
"Crevane..."
"Hele ten kluk je dobrej. Bude dobrej. Má potenciál být jedním z nejlepších..."
"Slyším tam ale...?"
"Je to strašnej robot! Nedostanu z něj nic, než přesnou odpověď jako z příručky."
"To se ti nelíbí?"
"Sakra, má přemýšlet ne citovat příručky a Bibli!"
"Sakra!"
Výstrojní nechal Crevanovi podepsat papíry.
Přesunul krabice s botami.
Krabice se zakymácely.
Jedna bota vypadla.
Přímo do cesty nováčkovi - Robotovi.
"Boty?"
"Jo, ty jsou tvoje."

Crevan ležel natažený na zemi vedle palandy. Tvrdé pravdila řádu zakazovaly ulehnout do postele před večerkou. Ta měla být za dvě hodiny.
"Co tady děláš?" bratr Armand se na něj zkoumavě zadíval.
Crevan přestal klimbat, protáhl a zaujal pozici kobry.
"Protahuju se."
"Jo, je to slyšet,"zasmál se od stolu Pedro a Crevan mu ukázal prostředníček. Vzhledem k tomu, že se u toho protahoval to byl akrobatický počin.
"Křupe ti v zádech."
"Tsss. Jsem o sedm let starší."
"Vykopávka."
"Fosilie."
"Zkušenosti!" kontruje Crevan.
"Co mají kontolu na ošetřovně, mazej Crevane!" ozve se od dveří Blue.
Crevan zafrflá.
"Makej."
"Už jdu..."

"Dafné, nejsi někde poblíž centa? Ano? Skvělé. Měla bys dojet, situace je vážná."
"Kde jste?
"Velký bazar."
"Crevane, co se stalo?"
"Tajemstí."
"Crevane!?"
"Dojeď."
"Dobře jsem na cestě,"Dafné zavěsí. "Co ti dva zas vyvádí..."

"S kým jsi to mluvil?"
"S nikým zajímavým..."
"Proč ti nevěřím?"
"Síla zvyku..."

"Podívej se koupil jsem ji prsten."
"Hm a co s ním budeš dělat?"
"No...kleknu si před ní.."
"A?"
"Zeptám se, jestli si mě vezme..."

"A když řekne ano?" ozve se za ním její hlas.
"Tak...tak..,"Pedro se zakoktá.
"Crevane, tys mě prodal!"vyhrkne nakonec.
"Jo, jsi prodaná nevěsta, teda ženich!"

Stojí vedle něj jako socha. Přesto ví, že se dokáže pohnout rychleji, než by kdo čekal. Jeho přítel. Nejvěrnější parťák a bratr.
Třebaže je nespojuje stejná krev, často se smějí, že spolu už tolikrát krváceli, že ji musí mít společnou.

Když se k němu otočí vidí v těch ocelových očích nekonečný obzor.
Dálky bez konce.
Bolest.
Smutek.
Smích.
Radost.
Poťouchlý sarkastický humor.
Přátelství.
Lásku.
Život.
Smrt.
Víru.

Vždy má pocit, že se v nich utopí, jsou to ocelová jezera bez konce.
Ale nestane se tak. Mají konec. A jsou v nich hvězdy.
Malé.
Žluté skvrnky.
Ostrůvky v nekonečnu.
Znamení naděje.

"Ještě jednou, proč jsem se prej přihlásil dobrovolně?" Pedro si sedl za volat náklaďáku a zadíval se na Crevana, který se sesul do sedada spolujezdce a jakmile projeli branou pevnosti, zavřel oči.
"Protože chceš do města a koupit Dafné dárek."
"???"
"Pokud počítám dobře, za měsíc má narozeniny."
"Jo, to je pravda."
"Mno a do civilizace se moc nedostaneme."
"To ne."
"Takže, ty seženeš dárek, sfouknem zásobovací - manipulační jízdu a já se vyhnu Guiliomovi na celý den."
"Proč?"
"Co proč?"
"Proč se mu vyhýbáš? Cos zas provedl?"
"Já? Nic."
"Nevěřím."
"Dobře, snědl jsem mu oříšky."
"Cože jsi?"
"Pistácie. Měl jsem hlad!"

"Jsem utahaný,"Crevan se opře v křesle a mžourá na Velmistra za stolem.
"Běž spát,"velmistr se na něj zadívá a Crevanovi dojde, že ho sleduje přes jakousi zelenou věc...kytku.
"Dal jsi se na botaniku?"
"Proč?"
"Ta kytka..."
"Je od otce Dominika a jen mu ji hlídám, musel odjet a chtěl, ať se mu o ni někdo postará."
"Mohl jsem i já..."Crevan se zatvářil dotčeně.
"Ty? Ty bys zapomněl i na kaktus."
"Tak strašné to není!" Hájil se Crevan. Dojem pokazil zívnutím.
"Mazej spát."
"Jo, už jdu...a ty dávej pozor."
"Na co?"
"Na ty jazyky...jsou tchyniny."

"Dnešní cvičení je o tom překonat vodní tok taktickým plaváním."
Hlas velitele byl nadšený. Pravdou bylo, že on sám se na to těšil.
I když to znamenalo, že bude večer sušit nejen maskáče, ale i kanady.

"Boha, já nesnáším, tyhle vodní hrátky,"Pedro už byl po pás ve vodě.Vodní tok byl silný, podtrhával mu nohy.
"Nekecej a hejbni se, proud nás strhne, a měli bychom doplavat přesně v cíli."
"Teoreticky."
"Jo."

V tu chvíli to podtrhlo Crevanovi nohy.
Vyjekl.
Hladina se nad ním sevřela.
Musel bojovat s proudem.
Na druhý břeh se dostal.
Jen kanady sušil celé dva dny.

"Co je v tom BDPčku?" chtěl vedět Pedro, když zahlédl Crevanův výraz.
"Nechceš to vědět..."
"Co tam je?"
"Šušenka, ten křupavý odporný fit chlebíček, žvejkačky..."
"Crevane..."
"Je tam indické curry s čočkou."
"Kriste, vždyť včera byla cizrna..."
"Jo."

Crevan chvíli štrachal v batohu.
"Našel jsem tuňáka od snídaně."
Pedro začal přehrabovat svůj.
"Já mám cibuli!"
Oba templáři se na sebe zazubili. BDPčko skončilo na dně batohů. A oni si o chvíli později pochutnávali na tuňákovi s cibulí.

"Tak jak vám chutnala nová BDPčka?" Ptal se výkonný seržant když se vrátili na základnu.
Beze slova mu je naskládali k nohám.
Nedotčená.

Jednotka templářů spěchala nocí. Každý někoho vedl či nesl. Crevan sám vedl za ruku malé děvče.
"Bude tam maminka?"
"Bude."
"A kdy...?"
"Až ...,"seržant se nadechl..."brzo."
Děti našli vlastně náhodou, pátrali po narušitelích a našli dlouho pohřešované děti. Bylo jich třicet.

Muži se vzdali většiny vody i přídělů ve prospěch dětí. Děti potřebovaly energii, než mohly přiletět vrtulníky.
A let.
Základna.
Zdravotníci a pak spěchající rodiče.
Crevan spal opřený o stěnu.
Malá dívka se mu stočila v náručí.
Blue to vyfotil.
Vyvěsil na nástěnku.
Za ty pozvánky na rande ho Crevan nesnášel.
Blue se jen smál.
"Hrdinové lidi přitahují."

Sedí spolu tiše. Slunce pomalu vychází a první paprsky ozařují komedu a její střechu, kde sedí oba přátelé.
Ticho prolomí velmistr.
"Chceš o tom mluvit?"
Crevan zavrtí hlavou.
"K čemu by to bylo? Špatně spí občas každý."
"Jenže ty teď častěji."
"Hm."
"Crevane, co se děje?"
"Mám prostě jen špatný spaní."
Zas ten pohled oříškových očí.
"Jen to?"
"Hmmm."
"O čem se ti zdá?"
"Utok na kótu 50. Jenže jde šejdrem."
Crevan odvrátí hlavu.
"Nestihnu to."
"Cože?"
"Nestihnu vás odtamtud dostat."
"Ale tenkrát jsi to stihl."
"..."
Velmistr ho beze slova obejme. Sluneční paprsky tančí po Crevanových vlasech.
Je v bezpečí.

Bojiště.
Štěkot pušek a kulometů.
Sténání zraněných.
Výbuch a najednou kolem proletí něčí ruka. Muž který ji ztratil ještě chvíli stojí a pak se hroutí k zemi. Crevan přibíhá k němu. Voják je bledý a on rychle strhává turniket a nasazuje mu ho.
"Zdravotník!"
Blue už běží a s ním CLS.
Crevan jim nechává zraněného a vrací se ke své práci.
Musí vést útok, musí dál...
"Crevane, potřebuju krytí," ozve se Guilliom.
Crevan se rozhlédne.
Světlo.
Výbuch.
Něčí výkřik.
Crevanův.

Probere se.
"Guiliome!"
Těžká ruka mu stiskne rameno. Pohled oříškových očí a pevné objetí.
Nemusí mluvit.
Rozumí si beze slov.

"Kdo to byl?" bratr poručík Wilczinsky vtrhl do breefingové místnosti.
"Kdo byl co?" Crevan se skláněl nad mapou.
"Někdo naboural džípa, toho novýho. Kdo to byl?! Poslední hlídka byla tvoje Crevane a ty jsi ho měl venku!"
"Převzal ho Jones, papíry jsou podepsaný!"
"Crevane!"
"Hm?"
"Já VÍM, že jsi to byl ty!"
"Dokaž to!"
Crevan konečně zvedl oči od mapy.
Poručík se mu chvíli díval do očí.
"Je tam krev."
"Jo."
"Čí?"
"Mladýho Jeremyho, ješte na něm dělá doktor."
Povzdech.
"Přepad na hlídce, výbuch mu urval nohu, takže..."
"Chápu, bržděním si se tady nezdržoval a urval roh."
"Jo."
"Přežije?"
"Snad."

"Doprdele práce,"Crevan zaryl polní lopatku do ztvrdlé hlíny a ta se jen s nechutí podvolila tlaku a do čerstvého zárodku okopu upadl další kus.
"Neklej a makej, Crevane."
"Nesnáším to!"
"Makej!"
Z seržanta templářů, stejně jako dalších mužů, už lil pot, třebaže rtuť teplomněru se nedotkla ani deseti stupňů.
"Přidejte, máte na to čtyřicet minut."
Muži polohlasně kleli.
Crevanovi se vysílením dělalo temno před očima. Pořád nebyl fit.

Okop dokončil včas.
Když přišel rozkaz k boji, reagoval jako jeden z prvních.
V noci svítily hvězdy.
Byla zima.

Po pulnoci ho přišel velmistr vystřídat.
"Už nebudeš dělat volavku?!"
"Uvidíme, příteli."

Treville probodával kardinála pohledem. Kardinál seděl v křesle, pil heřmánkový čaj a pozorně kapitána sledoval.
"Vy jste VĚDĚL, že vás ten chlap chce zabít. A že je napojený na toho idiota králova bratra a stejně jste to nechal dojít až k činu?! Co kdybych tam nebyl?!"
"Byl tam Juscac a Cahousac."
"Richelieu!!!"
"I když králův bratr je idiot, je to idiot královské krve a je lepší ho mít ve Francii než ve vyhnanství třeba v Rakousku."
"!!!"
"Klid, věděl jsem kdy a kde. A měl jsem tam vás. Co se mohlo stát?"
"Mohl se trefit."
"Nemohl. Moji lidé mu vyměnili zbraň."

"Můžeš mi vysvětlit, proč tu volavku děláš ty?" Guilliomův hlas byl i prostřednictvím MATKY stále ledový jako severák.
"Protože si takovou kořist si nenechají uniknout."
"Jsi tam sám."
"My jsme na místě, velmistře,"ozval se Perdo.
"Hm."
"Pustili jsme dobré ifo. Chytnou se. A neruš, jsem opilý seržant se vrací sám."

Velmistr se odmlčel.

Crevan se přiopile zasmál a pak se rukou opřel o stěnu domu. Čekal. Věděl, že místní teroristická buňka se jen třese na každého osamnělého vojáka a že už jich pár zabili. Hodlal tomu udělat přítrž.

Přišli jako smečka vlků.
Přepočítali se.
Tahle obět znamenala jejich smrt.

"Říkal jsem, že spolupráce bude špatný nápad,"de Treville rázoval po kardinálově pracovně sem tam.
"Nevidím v tom žádný problém. Je veřejným tajemstvím, že mnoho mužů i dam od Dvora dává přednost stejném pohlaví."
"Ale jsou to naši lídé!"
"Ano, naši."
"Může z toho být skandál!"
"A kdo by o tom mluvil?"
"Panfletáři i vaše jméno vláčejí blátem."
"Vím, nadané sleduji. Zbytek skončí jak si zaslouží."
"Nemůžete každého hned poslat do vězení."
"De facto můžu."
"Richelieu!!!"
"Ano?"
"Ale Cahousack a Aramis?!"
"Aramis je bývalý kněz..."
"A?"
"Rozumím mu."
"???"
"Slib čistoty příliš zavazuje."
"Vy se jím zrovna netrápíte."
Mrknutí.
"Já vím."

"Můžeš jít, ale zítra tě tu chci vidět na kontrolu,"Blue ani nestačil domluvit a seržant už byl u dveří, odkud jen mávnul na pozdrav a zmizel. Doktor jen pokrčil rameny, bylo mu jasné, že tomuhle pacientovi bude mezi ostatními bratry líp než na ošetřovně.
Noha se hojila dobře. Jen by měl by zvolnit. Ale to bylo jako zakázat sokolovi létat.

Crevan na kontrolu zapomněl. Blue ho šel hledat. Našel ho, na střeše komendy. Stál vedle velmistra a něco mu nad mapou vysvětloval.
Blue se pousmál.
Byl to zas on.
Druhý muž řádu.
Dravec co přes mraky vidí svůj cíl.

"A co bylo součástí templářského pokladu?" nadšený a podle Crevana, velmi ukecaný nováček, se podíval na seržanta, který asi zatraceně si přál být někde jinde.
Povzdech.
"Podle některých to byly znalosti, tedy vzácné svitky Podle jiných zlato nejen od mecenášů, ale i z křížových výprav a nebo z expedic."
"Copak templáři měli expedice?"
"Jo."
"A co třeba nalezli?"
"Mluví se o zlatých scarabeech, mravencích i městě, které stihla pohroma v podobě těch druhých."
"Zlatých mravenců?"
"Ne bílých..."
"Cože?"
"Všechno sežrali."
"Cože?"
"Legenda vypráví o mravencích, kteří při migraci uplně zlikvidovali jedno z velkých měst v džungli...podle legendy byly zlatí."

Bolest vystřelovala z nohy až do zad. Crevan tiše zasténal. Tohle už překračovalo i jeho meze.
"Nech toho," ozval se Blue Tits.
"Nic nedělám," odsekl a pomalu stáhl ruku ze zdravé nohy, kam zaťal prsty tak silně, že bolest na chvilku pominula.
"Tvůj problém je víc v hlavě."
"Jistě..."
Blue shrnul pokrývku, sundal obvaz, zkontroloval ránu a pak přiložil nový.
"Budeš v pořádku."
"Hm..."
Doktor nic neřekl, vzal mast a začal bolestí ztuhlé svaly v okolí rány jemně masírovat. Jemná masáž, teplo z rukou a tiché broukání staré ukolébavky uspávalo.
Když velmistr nahlédl dovnitř, jeho zraněný seržant už klidně spal.