Nezabiješ bez důvodu

Když jsem s plackou šerifa na hrudi vešel do cely, abych se zeptal na chlapíka, kterýho večer otrávil, civěl do podlahy a zarytě mlčel.
Vyfasoval deset let.
Dva měsíce po propuštění ho zašili znovu. Tentokrát jsem do cely vkročil s Biblí pod paží, abych se zeptal, jestli mu můžu bejt nějak užitečnej.
„Vás nezajímá, proč jsem to udělal?“
„Nepopírám, že bych tu odpověď rád slyšel, ale tomu mrtvýmu už to stejně nepomůže, ne? Tak co? Dáte si trochu kafe a hodíme řeč?“
Očima lékárníka Lloyda problesklo nefalšované rozčarování. Když mu v dlaních přistál kouřící hrnek kávy, rozpovídal se o euthanasii.