NESOUTĚŽNÍ
Za inspiraci děkuji Terdě.
Uhnízdil jsem se v krabici od kapesníků. Kolem spousta sněhu, dvě popelnice a zima.
Přicházeli lidé s mláďaty. Dávají mi piškoty. Beru, děkuji. Odnesu si do domečku. Když vykouknu, jsou pryč.
Spím stočený v krabici. Ani nevím, kolikátou noc. Můj člověk se pro mě nevrací. Vždyť ví, kde mě nechal!
Spousta lidí. Piškoty. Kousky mrkve. Nemám hlad, ale je mi zima. Chci domů.
Jeden přijde sám. Zbystřím. Můj člověk to není. Zalezu zpátky do domečku.
Domeček se zvedne i se mnou. Houpání, bouchnutí.
Jsem v teráriu. Kolem chodí Líná mňoukavá a Línější mňoukavá.
Ale prý se budu stěhovat mezi své.
Zachránce nikdy potkana zblízka neviděl a nevěděl, jak ho vzít do ruky, takže ho mylně identifikoval jako samici. Jaké bylo mé překvapení, když jsem pro holčičku přijela a vytáhla ji z terária...
Od té doby mám doma kluky.
Akseli před časem zemřel v požehnaném věku.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Rádo se stalo. Tohle sice
Terda
Rádo se stalo. Tohle sice studený příběh, ale má dobrý konec a to je skvělé.
Díky ještě jednou.
neviathiel
Díky ještě jednou.
Ježiš tys mě rozbrečela...!
Queen24
Ježiš tys mě rozbrečela...! Chudák malej :( ještě že to mělo dobrej konec! ;)
Byl tam minimálně tři dny,
neviathiel
Byl tam minimálně tři dny, dokonce to ani neodmarodil. Měl opravdu štěstí
Tak ještě že skončil ve tvých
Peggy Tail
Tak ještě že skončil ve tvých rukách :)
Myslím, že byl spokojený. :)
neviathiel
Myslím, že byl spokojený. :)
Uf. Teda, trochu zamrazilo.
Kumiko
Uf. Teda, trochu zamrazilo. Ale krásně napsané.
Díky!
neviathiel
Díky!