Ráno

Proboha ne! Už zase! Ať už se probudil z příjemného snu nebo z noční můry, vždy cítil nepříjemný uzel v břiše, který dělala jeho střeva strachy. Proč? A tohle mu dělá ten, který si říká jeho nejlepší kamarád! Často se probouzel dříve a v úzkosti čekal, až to přijde, i když každá částečka jeho těla se toužila schoulit před krutostí tohoto světa do klubíčka a ještě se ponořit do hlubin spánku.
Bob byl ale neúprosný.
„Vstávat a cvičit!“
Proboha ne! Už zase! Proč tak brzo, když bychom mohli spát ještě dvě hodiny?
Vlezlo to ke mně. „Maminto, jdeme do štolty!“