Rozbitý džbán

Dívka stojí bez pohybu, strnule před kašnou s chrličem, černým jako její svědomí. Má na sobě bílé šaty, u výstřihu jaksi pomačkané a neupravené. Hedvábná šálka se svezla ke straně a hlouběji odhalila dekolt.
Děvče má na lokti navlečený rozbitý džbán. Rukama rozpačitě drží nařasenou, malinko podkasanou sukni, jako by chtěla zakrýt bolest a zahanbení. Téměř dětský obličej působí zaraženě. Tváří se trochu provinile. Zdá se, že její mírně sevřené rty potlačují lítost. V očích má údiv, jakoby nevěřila tomu, co se stalo. Ale zároveň v nich má téměř neznatelný odlesk vzdoru.
Jakoby by říkala: No, co, už nejsem dítě!