Pět.
"Nesnáším to tady!" ozve se polohlasem v přeplněné chodbě.
Čtyři.
Hlouček dětí roztrhne banda starších. Vrazí do nich a místo omluvy jen zanadávají. Naživu je drží jen myšlenka, že odtud brzy vypadnou.
Tři.
Malý chlapec znovu najde svého kamaráda a zoufale mu ukáže počmáraný papír.
"Já se vážně snažím! Jenže tohle nejde zakreslit. Už jsme se zase ztratili."
"Ukaž," vyrve mu druhý hoch papír a znalecky ho prohlédne, "to půjde."
Dva.
"Nepůjde! Tady mi došlo místo, tak jsem tu chodbu kreslil sem. Ta mapa je moc malá."
Jedna.
"Já nevím, kudy! Nestihneme to!"
Prázdnou chodbou se ozve hlasité zvonění.
První tři měsíce v nové škole pro mě byly noční můra. Tři patra (jedno částečně neprůchozí), asi třicet nelogicky značených tříd a starší studenti, kteří místo aby vám poradili, vás jen odstrčí z cesty, "protože už zase překážíte". Našlo se tehdy pár odvážlivců, kteří zkoušeli nakreslit mapu. Myslím, že do teď žádná není hotová :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Úžasně popsané, úplně jako
Kumiko
Úžasně popsané, úplně jako bych tam byla. No jo, nová škola...
Super drabble!
Moc děkuji :)
Esti Vera
Moc děkuji :)
Silné drabble.
Faob
Ty začátky kdekoli bývají těžké, jeden je ucho a ostatní se tak rádi proti němu vymezují, že oni už ne... Ta nervozita! Připomnělas, uf, uf, já bych raději vytěsnil.
Moc děkuji a souhlasím,
Esti Vera
Moc děkuji a souhlasím, začátky jsou obtížné. Zažila jsem sice i skupiny, kam člověk přišel a všichni ho hned vzali mezi sebe, ale to bude asi bohužel jen výjimka..