Hrách a králíci

Gregor Mendel sledoval své políčko hrachu a spokojeně si mnul ruce. Červený, bílý, červený, červený, červený, červený, bílý, červený, červený... Přesně podle statistického předpokladu. Byl na svoje hrachy patřičně hrdý a nijak se tím netajil. Věřil, že se o něm jednoho dne bude učit na školách jako o průlomovém průkopníku.
Procházel se mezi svými políčky, poslouchal šumění vánku v barevných květech, až došel do hospodářské části klášterní zahrady a tam... přímo před očima zřel králíky a dostal geniální nápad! Už to viděl před očima: hnědý, strakatý, hnědý, hnědý, hnědý, hnědý, strakatý, hnědý, hnědý... A určitě opět přesně podle statistického předpokladu.